> Blogy > Blog - Petra >Umění být za blbce
Umění být za blbce
Také to znáte? Ze střechy spadne kus omítky a z hromady lidí na chodníku trefí spolehlivě vždycky vás. Kdokoliv (skutečně kdokoliv) zakopne a vše, co nese v ruce, a že nejčastěji je to vždycky káva, případně párek v rohlíku s tučnou vrstvou hořčice, skončí na vaší bělostné halence nebo novém kabátě. Jestli já něco ovládám opravdu dokonale, pak je to umění být za úžasného a zcela exotického blbce.
Ač jsem měla krásné a idylické dětství a během něj jsem se naučila opravdu mnohé z toho, co dodnes využívám, včetně základů elektriky, techniky i zahradničení, občas se prostě projevím, jako totální dement. Jako třeba tuhle: Zima, která přišla o víkendu nás zaskočila úplně všechny, což o to, ale topení v kanceláři běží po celé budově všem na plné pecky. Takže přijít od práce pro většinu mých kolegů znamenalo přijít do útulné a krásně vyhřáté kanceláře. Jen já chodila už od pondělka nabalená v huňatých svetrech a marně přemýšlela proč mi trubka od topení topí, ale topení ne. Inu řekla jsem si, že zřejmě nějaký vtipálek topení vypnul. Prostudovala jsem ventil, poslušně nastavila na písmenko Z jako ZAPNUTO. A spokojeně mrzla dál. Po dvou dnech, kdy se mi u nosu začaly povážlivě tvořit bubliny a můj hlas byl huhňavý a zastřený jsem požádala kolegu: „Prosím tě, mohl bys mi od kluků půjčit hasák? Potřebovala bych odvzdušnit topení.“ Všimněte si s jakou noblesou jsem diagnostikovala závadu a hnedle se jí rozhodla řešit. Topení jsme doma odvzdušňovali tisíckrát. Spokojená s tím, jak jsem se blýskla v očích mladého kolegy jsem vyrazila na schůzku.
Po návratu bylo v kanceláři nádherné teplo a já konečně mohla sundat svetr, který by mi záviděl i Yetti. „Děkuju!“ volala jsem přes chodbu na Michala. „Co s tím bylo?“
„Nemáš fakt zač,“ usmíval se Michal potutelně. „Bylo vypnutý!“
„Cože?!“ vyhekla jsem.
„Bylo vypnutý, normálně vypnutý.“ zopakoval mi jako pro blbce.
„Ale vždyť jsem to nastavila na Z jako ZAPNUTO.“
„Ne,“ ujistil mě. „Nastavila jsi to na Z jako ZAVŘENO!“ No je někdo větší idiot, než já? Ano, chápete správně, vtípky na Z jako ZAPNUTO a O jako OFF namísto OTEVŘENO neberou konce.
Když se daří tak se daří, řekla jsem si zřejmě kdesi hluboko v podvědomí a večer se těšila na to, jak si pustím nějaký seriál, u kterého nebudu muset přemýšlet. Jenže pustit televizi se zdál být neřešitelný problém. Ač jsem mířila ovládačem jako zběsilá na příslušnou krabičku, tak televize nereagovala. To budou určitě baterky, napadlo mě a aktivně jsem tam dala nové. NIC! Prolezla jsem televizi i prostor za ní, po kabelu se šplhala až k zásuvce, abych zjistila, že kabel je zapnutý.
„Co tu vyvádíš?“ zjišťoval můj jedenáctiletý syn a nutno podotknout, že pohled na mě musel být úžasný. Zoufalý výraz, podřep jako na záchodě, v ruce šňůra od televize a v očích nechápavost. „Nejde televize.“ ujistím ho, že jeho matka se úplně nezbláznila, jen si hraje na opraváře. Syn vzal do ruky ovládač, jediným stisknutím jí zapnul, nastavil mi pro jistotu ještě příslušný program a zmizel. Já, blbec, jsem se celou dobu pokoušela zapnout televizi ovládačem od DVD.
Holt, některý den se nepovede, no. Ale jinak bývám zcela normální a při smyslech, opravdu.:-)