Femina.cz > sex a vztahy > Jak přežít rozchod > Trošku osobní příběh
Trošku osobní příběh
Tak mám za sebou další zkušenost ohledně seznamování a musím přiznat, že jsem dopadla jak sedláci u Chlumce, tudíž neslavně.
Byla jsem pozvána ke kamarádkám na grilování. Sešla se tam partička třicátníků, kteří byli buď na první pohled zadaní nebo singl a rádoby se seznamující.
Uznávám, že se tam nepil jen džus a že jsme se nebavili jenom o počasí (já jsem k tomu z kraje sice měla tendenci, ale trochu vínečka ze mě udělalo „vtipnou slečnu“). Byl to moc hezký večer, který jsem si já a ještě jeden pán protáhli až do rána. Bylo to moc hezké a hezké to bylo také proto, že pán mě pozval na snídani, kde jsme si povídali, doprovodil mě na metro a řekl, že si zavoláme.
Ten den proběhly sms, že toho má plnou hlavu a že to bylo krásné a zároveň šílené, a jak se mám já. Řekla jsem si, že to je hezký, když takhle komunikuje, a upřímně řečeno, nejsem postelová turistka, která jen vyhledává na grilování příležitost, takže mě opravdu potěšilo, že naše noc má pokračování…
Jenže se stalo to, co se stává, a on tu komunikaci utnul. Několik dní jsem čekala a věřte mi, nejsem stíhačka, ale mám se ráda a chtěla jsem vědět, na čem jsem. Takže jsem mu napsala, že je mi líto, že se neozývá, že bych se s ním ráda sešla a líp ho poznala. On mi v noci odpověděl, že se „tímto“ způsobem neseznamuje a už vůbec ne takhle „rychle“ a že to není jeho styl.
Bum. To byla pěkná facka. Připadala jsem si v ten moment taková použitá a laciná.
Já to nechápu – vždyť jsme na „to“ byli dva a já si nejsem vědoma, že bych u sebe měla revolver, takže to bylo oboustranně dobrovolné. Tak proč veškerou zodpovědnost hodil na mě
Chápu, že v tom nechce pokračovat, ale nechápu, že mi to textnul a ještě takovým způsobem. Mohl zavolat anebo (jako správný gentleman) se se mnou sejít a vyříkat si to.
Děsí mě představa toho, že jsem na něj zapůsobila jako děvenka na jedno použití, která mu nestojí ani za to, aby se choval slušně.
Anebo je to prostě jen smutný fakt, že v dnešní době je čím dál tím těžší natrefit na slušnýho kluka.
Odmítám mít výčitky z toho, že jsem „to“ udělala. Vím, že to běžně nedělám, že to bylo výjimečný, a nechci toho litovat.
Je mi líto jen té pachuti, že jeden z nás toho lituje. Prostě mám z toho zvláštní pocit (jo – to mi taky napsal, že má pocit podobný trémě, jako při zkoušce na vejšce, bla bla bla).
Tahle situace má ale jedno pozitivum – přešla mě chuť se seznamovat a vidím kolem sebe i jiné věci, jako třeba to, že potřebuji umýt okna a uklidit koupelnu. No jo, no jo…
Milé dámy, holky a slečny, přeji vám, ať se krásně seznamujete a přeji vám v tom větší štěstí než mám já.
Vaše Veronika
PS: Jsem si vědoma toho, že to bylo hrr, ale taky jsem si vědoma toho, že jsem věděla, co dělám.
PPS: Uznejte, že by bylo fér, kdyby mi ty okna umyl ON! To by ho snad tak neděsilo…