Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část šestnáctá

Třetí trimestr:

Čtvrtek ráno 7:00 hodin: Větru, vodě ani porodu neporučíš – díl první

Mám, respektive máme za sebou další probdělou noc. Fajn, budu úplně přesná: spala jsem hodinu a půl a to děcko v mém břiše pravděpodobně ani minutu, protože jsem během toho krátkého křehkého spánku, spánečku cítila, jak se v mém břiše poctivě mrská a kamsi souká. V sedm hodin ráno, když bych zrovna spala jako Šípková Růženka, jsem ale musela vstát. Úplně grogy jsem se oblékla, nešikovně Kristiánovi shodila brýle z nočního stolku, zázrakem je pak zachytila asi dva milimetry nad zemí, a pak už klusala směr porodnice na monitory a běžnou prohlídku, kterou v pokročilém stádiu těhotenství musím absolvovat jednou týdně.

Komentář táty Kristiána: Brejle jsou základ.

Čtvrtek ráno 7:40 hodin: Větru, vodě ani porodu neporučíš – díl druhý

V čekárně kupa břichatých nastávajících matek, skoro jsem si neměla kam sednout. Nejdřív jsem usínala ve stoje, pak se jedné paní s obzvlášť velkým břichem mé osoby zželelo a pustila mě milostivě sednout na místo své tygrované tašky. V tu chvíli ale z ordinace vyskočila docela nesympatická sestra a volala mě na monitor. Už od začátku bylo zcela jasné, že se dnes já ani miminko dramatickou křivkou neblýskneme. Sestra významně pofrkávala, nejdřív mě kárala mlčky, jen pohledem, ale pak to začalo: „ Maminko, takhle by to nešlo, vy a vaše dítě jste zásadně neaktivní, zatřeste si břichem, ať se nám miminko vzbudí, že?!“

Komentář táty Kristiána: No, to známe. Jednou s vámi takhle zatřesou a pak už s vámi třesou celej život.

S velkým sebezapřením jsem mírně zaťukala na svoje břicho a pak hrála, že jím třesu. Sestra ale můj trik okamžitě prohlédla: „Pořádně, maminko, pořádněmiminko , hop, hop, hop!“ Začala jsem být vzpurná a odmítla břicho natřásat. Vysvětlovala jsem sestře, že celou noc poctivě na něčem pracovalo. „Máte nudný a nemastný – neslaný monitor, pan asistent Bedřich Ká vás k nám pošle ještě jednou, rozhodně mu to totiž takhle stačit nebude!“ V tu chvíli jsem si před sestrou zamkla pusu na zámek a neřekla už ani slovo.

Komentář táty Kristiána: Vida, a jeden by řekl, že mít nemastný – neslaný monitor je v pořádku.

Čtvrtek ráno 8:30 hodin: Větru, vodě ani porodu neporučíš – díl třetí

„Dobrý den, magistro Stern, jak je,“ ptá se mě ve své ordinaci Bedřich Ká vřele. „Nic moc, máme prý s Aninkou nemastný – neslaný a navíc nudný monitor, říkala sestra,“ odpovídám smutně poté, co si odemknu zamčenou pusu. Podle Bedřich Ká to ovšem zas tak velká tragédie není, a jako důkaz poťukává na papír, kde našel dvě až tři rozčepýřená místa. „Odložte si, ještě se na vás podívám… Ale, ale, co to vidím. Vy jste magistro Stern na pět centimetrů otevřená!“ Sklapla mně čelist. „To není možné, takhle jsem nikdy otevřená nebyla, podívejte se tam ještě jednou,“ nutím Bedřicha Ká v naději, že se mýlí, protože první termín porodu mám přece až za téměř čtrnáct dní, navíc mám pocit, že nejsem na tento náročný výkon dnes ještě psychicky ani fyzicky připravená. „No, jasně, pět centimetrů, sestro, volejte na porodní sál, ať se na magistru připraví.“

Komentář táty Kristiána: Tak nám to pěkně odsejpá. Člověk se ani pořádně neprobudí a už má půlku porodu za sebou!

V naději, že dokážu porod ještě nějak oddálit, překotně se oblékám a chci si jet domů pro tašku s věcmi do porodnice. Bedřich Ká je ale neoblomný, a nechce mě už domů pustit. „Nemůžu si tam zajet alespoň taxíkem? Na otočku. Hned bych byla zpátky, jen si s sebou vezmu tašku, svatý obrázek a manžela,“ snažím se ještě smlouvat. „Sakra, magistro Stern, vy už nikam nepojedete, maximálně dojdete do patra nad námi na porodní sál, vždyť vy už jste v polovině porodu. Manžel vám věci doveze,“ rozezní se najednou zcela rozhodný hlas Beřicha Ká ordinací.

Komentář táty Kristiána: Dyť, jo, taška už je připravená.

Čtvrtek ráno 8:45 hodin: Větru, vodě ani porodu neporučíš – díl čtvrtý

Jdu porodnicí k těm dveřím. Jdu pomalu porodnicí k porodnímu sálu. Jdu pomalu ale jistě porodnicí ke dveřím, které vedou k porodním sálům. Cestou se snažím v telefonu najít manželovo číslo. Místo Kristiána omylem vytáčím číslo zpěváka Korna Jiřího, kterého mám také náhodou v telefonu. Naštěstí je nedostupný, takže mu nemusím nic vysvětlovat a už volám Kristiánovi. Ten to ale nebere. Ještě spí, je na něj moc brzo.

Komentář táty Kristiána: Jak říkám, s člověkem jednou zatřesou a pak už s ním třesou celej život.

Jsem zmatená a je mi jasné, že bez tašky, svatého obrázku a manžela prostě porodit nemůžu. Volám Karlovi, který bydlí v naší ulici, a zmateně mu vysvětluji, že jsem v polovině porodu a nemůžu vzbudit Kristiána. Karel prý všechno zařídí, export manžela i s taškou a svatým obrázkem do porodnice. Mám mu věřit? Stojím přede dveřmi k porodním sálům a zvoním. Hlavou mi prolétne píseň Karla Kryla: „Co mě čeká a nemineeee… Co mě čeká a nemine?“

Komentář táty Kristiána: Karel se dozvonil nějak po desáté. Zapnul jsem bzučák a ozvalo se: „Kristiáne, vstávej, rodí ti žena!“