Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část patnáctá
Deník těhotné Mony Stern pokračuje!
Třetí trimestr:
Úterý: Klid před bouří I
Lepší čekat na Godota než na porod! Navíc čekání se ke mně typově vůbec nehodí! Nikdy jsem neuměla čekat, na nic a na nikoho. A už jsem hlavně tak nějak vycítila, že čekání na den Pé, tedy na POROD, je jedno z nejsložitějších.
Výbavu pro miminko mám už připravenou, takže během dne podivně bloudím po bytě, vrážím obrovským břichem do nábytku a přibližně každou půl hodinu si významně povzdychnu a otevírám červenou komodu.
Komentář táty Kristiána: Rád bych na tomto místě připomněl, že jsem komodu skládal já podle návodu z IKEA a ještě jsem tam našel chybu.
Oblečky na mimino jsou v ní vyžehlené a předpisově naskládané v šuplících. Každého, kdo k nám zajde na návštěvu, nutím, aby do šuplíků nahlédl. Vždy to je podle stejného scénáře. Návštěva: „Takže už jsi klidnější… Tak vidíš, jak to máš všechno krásně v komíncích, radost pohledět. Ještě tam máš místo na pár kousků, sem můžeš dát zavinovačku… Teď jen pěkně porodit.“ Mona: „Ty fakt nevidíš, jak jsou ty šuplíky plný? Jsou plný sebezapření!!! Jak jsem ty věcičky prala a žehlila a kvůli tomu se držela doma a nepoletovala po večerech a potila u toho krev…“
Komentář táty Kristiána: Pořídila si na ten svůj balet u prkna dokonce dvě žehličky.
Návštěva se většinou zasměje a začne se věnovat jinému tématu. A já hop do rohu, kde si trůní velká těžká taška nacpaná k prasknutí. Návštěva: „Co to je?“ Mona: „Taška do porodnice.“ Návštěva: „Aha. Dost velká!“ Mona: „Nic v ní dohromady není, ale stejně je plná! Mého sebezapření!“ Návštěva se většinou zasměje a začne se věnovat jinému tématu. Návštěva: „Už musím jít, tak se uvidíme… po porodu!“ A já čekám dál. Na porod.
V noci ze středy na čtvrtek: Klid před bouří II
Nemůžu spát. Mám pocit, že se Aninka v mém břiše souká níž a níž. Vstávám a kontroluju břicho v zrcadle. Připadá mi, že ho mám níž než kdy jindy. Lehnu si zas do postele, nemůžu spát. Čekám na porod, nebo alespoň na prasknutí plodové vody, nebo alespoň na ráno.
Ani jedno nepřichází. A najednou mi to došlo: porod je neodvratnou a nadčasovou událostí. Dostávám se do přesmyčky. Čekám na porod, nebo alespoň na prasknutí plodové vody, nebo alespoň na ráno. Ani jedno nepřichází.
Komentář táty Kristiána: … Aspoň se konečně dozvím, kolik máme žaluzií. Mona je prý vždycky v noci počítá, ale ráno to číslo zapomene.
