Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část pátá

Navštívila jsem asi po měsíci rodinu na Moravě, samozřejmě i s tím mým rostoucím pokladem. Když moje břicho a mě viděli, reagovali vesměs stejně: spráskli ruce se slovy, že už se konečně přece jenom v náznacích nějaké to bříško začíná rýsovat, ale stále působí jako menší, velikostí se jeví jako břicho těhotné ve čtvrtém měsíci, rozhodně ne v pátém! Na mou otázku, jestli ještě pořád vypadám víc tlustá než těhotná, odpověděla moje maminka lakonicky: „Dáš si tři nebo čtyři knedle s meruňkama?“ Všichni se usmívali a já se po dlouhé době cítila bezpečně.

Babička Anička, která špatně slyší, tudíž dost nahlas mluví, se šeptem, tedy v jejím provedení v podstatě polohlasem, svěřovala mé mamce v kuchyni: „Je hodně silná, že? Na ten čtvrtý měsíc! Nebo se mi to zdá? Připadá mi, že vyrostla. Taky je hodná, že vám dovezla oblečení, které už na sebe nenasouká. Myslíš, že to pak po porodu někdy shodí? Však víš, co…“ Seděla jsem zrovna v obýváků a rvala do sebe, jak mi na Moravě říkáme, čtvrtó knedlu s meruňkama! Z posledních sil jsem zavolala směrem do kuchyně: „Zhubnu a jsem už v pátém měsíci!“ Moje věta se ale ztratila v divokém zvonění.

Přišel synovec Jakub, který mi hned ve dveřích slavnostně věnoval karikaturu, sám ji prý namaloval. Poděkovala jsem mu za kresbu otesánka těsně před tím, než sní povoz s koňmi. Jakub řekl, že to pro mě namaloval s láskou a ještě upřesnil název svého dílka: „Jmenuje se to Mona těsně před porodem.“

Pak dorazil můj taťka a díval se mi dlouze a velice zvláštním způsobem do očí než na mě vybafl: „Ty to všem tajíš!“ Nevěděla jsem vůbec, o čem mluví. Než jsem se ale stačila ohradit, pohladil mě po vlasech: „Mně, tatíčkovi, to říct můžeš! Budete kluk, že jo?“ Nastalo dlouhé ticho, do kterého jsem pak trpělivě své krvi vysvětlovala, že fakt zatím nevím, protože se minule na ultrazvuku dítě chovalo jako tryskomyš. Taťka to ale nevzdával, ve tváři měl stále soustředěný výraz, spiklenecky na mě pomrkával a čekal na mou odpověď.

Nastávající táta Kristián se zrovna vrátil asi po dvacáté z balkónu, kam ho rodina vyhodila do zimy na cigaretu: „Teď z profilu na mě poprvé působí to tvoje břicho ne tlustě, ale těhotně,“ rozsekl vypjatou situaci Kristián. Kolem nás se najednou seběhla celá rodina, dokonce i ti dva naši pejsci přišli a taky babička Anička, přestože špatně slyší. Všichni, jako jeden muž, si pyšně prohlíželi moje břicho a usmívali se. Mně se chtělo zase hrozně čurat, ale bála jsem se tento magický rodinný okamžik svým odchodem pokazit. Pak už to ale nešlo vydržet, dítě v břiše mi určitě schválně tlačilo na močák! „Všude dobře, doma nejlíp. Promiňte, jsem z toho všeho nějaká dojatá. Chápete… Jdu se vyčurat,“ pomalu, ale odhodlaně jsem se vydala k záchodu a po cestě si užívala šťastné tváře takové normální rodinky.