Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část dvacátá
Deník těhotné Mony Stern pokračuje!
Třetí trimestr:
Čtvrtek 23:55 hodin: Anička, já a první společná noc
Nemůžu spát, už zase, ale úplně jinak než kdy před tím. Kousíček ode mě leží v plastovém vozíčku – postýlce Aninka. Jsem šťastná. Sestřička z porodnice mi doporučila, abych se dnes ještě naposledy v životě klidně vyspala a dovezla holčičku k ní, že mi ji do rána pohlídá. Střídmé světlo lampičky dopadá na Aničku a ta předpisově spí zavinutá v zavinovačce jak dudek. Je krásná… Nemám srdce ji někam odvézt. Jsem šíleně unavená, ale nemůžu spát, protože mi v hlavě běží můj porod. Dostanu chuť na horkou sprchu: potichoučku, ale co nejrychleji se blížím ve tmě do sprchy, samozřejmě stejně neslyšně před sebou strkám vozíček s Aničkou. Nakonec se mi přece jen podaří narvat sebe i mimino do koupelny. Horká sprcha se mnou dělá divy. Většinou. Ovšem ne teď. Oblékám se, jsem pořád šíleně unavená, lehám si do postele a znovu ne a ne usnout.
Komentář táty Kristiána: A já zatím… no, těšil jsem se, jak se stejně jako všichni šťastní otcové, řečeno Švejkem „vožeru jako dobytek“. Ale nic. Ten den jsem šel spát dřív než jindy a spal jako, ehm, nemluvně.
A tak vzpomínám… Na dětství, konkrétně na příhodu, jak jsem své mladší sestře nechtěně vyrazila zub. Vzpomínám na to, jak mi sestra, když jí bylo asi deset, vytrhala stránky z mého tajného deníku, protože se jí prostě moje zápisky líbily a pak si je nalepila do svého tajného deníku, za to, chudák, ode mě dostala nakládačku. Vzpomínám na školní besídku, kde jsem hrála roli Loupežníka a všem to pokazila, pak už jsem od třídní dostala maximálně roli Kvetoucí jabloně. Vzpomínám, jak jsem často na různých školních závodech vyhrávala běhy na tisíc pět set metrů, jak jsem šla poprvé do školy v riflovém kompletku, a byla jsem slavnostní, jak jsme s tatínkem jeli pro maminku a čerstvě narozenou sestřičku do porodnice, jak moc se mi líbila a jak jsem jí na chodbě v porodnici u sklápěcí židličky dala první pusu. Sakra, teď mi to dochází, vždyť jsem teď taky v porodnici, ne náhodou, ale po porodu! Mám dítě! Jejda, nemám dítě, teda u sebe ne. Vždyť já Aničku zapomněla v koupelně! Běžím pro ni.
Komentář táty Kristiána: To jsou věci!
Pátek 0: 45 hodin: Výčitky svědomí I.
Moje indiánské jméno by rozhodně znělo: Hlavaděravá! Nebo: Špatnámatkakterázapomnělanatožemádítě? Cítím se „do slova a do písmene“ trapně! Milý deníčku, ano, zapomněla jsem na to, že mám dítě. Slavnostně ti slibuji, že už to nikdy neudělám! Zkouším Aninku nakojit.
Komentář táty Kristiána: Za pokus to určitě stálo.
Pátek 3: 45 hodin: Výčitky svědomí II.
Jsem úplně grogy. Několik nocí jsem nespala! Bolí mě celá Mona a padá mi únavou hlava, konečně se mi chce spát! Odvážím Aninku na chvíli sestře, pro jistotu, kdybych spala tvrdě a neslyšela ji… Sestra ovšem vypadá ospaleji než já. Anička pořád spí jak dudek. Poprvé v životě svému dítěti zamávám a jdu si zdřímnout. Moje indiánské jméno by teď určitě bylo: Krkavčímatkafujfujfuj!
Sobota: Soustředění
Poctivě se soustředím na to, ŽE MÁM DÍTĚ! Přijímám v porodnici návštěvy.
Neděle: Soustředění
Poctivě se soustředím na to, ŽE MÁM DÍTĚ! Přijímám v porodnici návštěvy.
Pondělí: Soustředění a vykročení
Poctivě se soustředím na to, ŽE MÁM DÍTĚ! Už nepřijímám v porodnici návštěvy, pouští nás s Aničkou domů. Venku krásně svítí sluníčko, jdu s celou přátelsko – rodinnou skupinkou a s Aninkou v červeném kočárku pěšky domů a už se moc těším, až si po cestě v papírnictví koupím nový deník! DENÍK SUPERMATKY MONY STERN!
Komentář táty Kristiána: Halali.
