Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část čtvrtá

Rvu se do riflí, které stěží zapínám. Bedlivě hodnotím svou postavu, začínám odzadu. Zadek a tak vypadá jako vždycky. Hlavou mi běží: to je ale prozatím! Zepředu, když poodstoupím od zrcadla a ještě zhasnu světlo, se taky všechno na první pohled jeví nenápadně, stejně jako před těhotenstvím. Profil prozrazuje už ale mnohem víc. Vypouklé břicho bije přímo do očí a dmoucí prsa jsou nepřehlédnutelná, básník by asi napsal, že košatí!

Nejhorší na tom ale je, že ještě vůbec nevypadám jako těhotná. Kdybych teď například dokráčela na třídní sraz, tak všechny spolužačky bez mrknutí oka analyzují, že jsem jenom „trošku“ přibrala.

Letím za Kristiánem, potřebuju jeho podporu. „Vypadám už jako těhotná,“ ptám se vesměs pyšného nastávajícího otce?! „Vždyť už jsem ti říkal, že tloustneš,“ odlepí jedno oko od počítače Kristián. Když si všimne, že se tvářím jako Anna Karenina těsně před tím než spáchá sebevraždu, snaží si to u mě vyžehlit: „No, že jako zásadně tloustneš v pase!“ Hodím po Kristiánovi pohled sfingy a bez mrknutí oka větu: „O těhotných není vhodné říkat, že tloustnou v pase! Příště použij například: něžně ti roste břicho, jenom kveteš, miláčku, tvé bříško je sexy nebo máš tak plná ňadra, že bys mohla z fleku točit erotický film, lásko!“ Mám chuť potrestat Kristiána tím, že ho nevezmu k porodu! Odcházím vedle do pokoje a myslím na ten svůj porod. Všechno, co u mě probíhá poprvé, se neřídí podle žádných pravidel!

Pátek: Santana-kluk nebo Santana-holka?

Můj gynekolog se usmívá a vypadá důležitě: „Tak se na to děťátko mrkneme. No, uvidíme, jestli uvidíme, to co bychom vidět chtěli! Chlapeček, nebo holčička?!“ Čile a zkušeně mi jezdí přístrojem-ultrazvukem po břiše, vypadá u toho jako kouzelník z varieté. Na obrazovce se objeví flek. Santana je rychlejší než Pendolino. Dalších pár minut se s Kristiánem dočkáme dlouhé série fleků. „Tohle je bříško, tohle hlavička, tohle nožička,“ kývá hlavou porodník. Jeho hlas začíná být v té změti fleků nejistý. Vůbec se mu nedivím, i když patří k nejzkušenějším odborníkům na světě a odrodil už nejmíň milion mimin, je zřetelné, že mu Santana dává co proto.

„Děťátko si s námi jaksi pohrává… Výrazně chce, aby ještě chvíli zůstalo utajeno, jestli to bude chlapec nebo děvče!“ Znovu si s Kristiánem potvrzujeme, že naše děcko bude s největší pravděpodobností potížista a svéhlavička. Když ale vycházíme z ordinace, rodí se mi v hlavě skvělý plán! Při dalším ultrazvuku zkusíme s Kristiánem sehrát etudu, že nás pohlaví dítěte vůůůbec nezajímá! Vsadím se, že až toto Santana zaslechne, tak cobydup ukáže pindíka, nebo pipku.