Tabu: Nevěra se přeceňuje…

Jeden můj kamarád mě pobavil tvrzením, že přece pokud jde jen o ten samotný akt, tak to opravdu nic moc neznamená, vlastně je to obyčejný fyziologický proces. „Prostě jako když se jdeš vyčůrat,“ zkonstatoval jednou u oběda a nevinně přihlížel, jak se dusím smíchy a řízkem. Jenže problém nastává právě v těch „věcech okolo“ – na tom jsme se shodli. Ať už jsou to lži, neschopnost myslet mozkem, ublížení, očekávání, křivda, zamilovanost, a cojávímcovšechnoještě…

Podobně pragmatický přístup mých kamarádů, kteří žijí v jednom z nejšťastnějších manželství, jaké znám, onehdy naprosto konsternoval zbytek společnosti, ve které Lenka s Tomášem se smíchem vzpomínali na Lenčino opilecké líbání s nějakým bývalým kolegou na večírku. Tomáš stál opodál, počkal až to přejde, pak si to vyříkali, a hotovo. Tomášovi se to mnohem později stalo taky. Zahleděl se do nějaké slečny servírky na firemní party, strávil s ní příjemný večer, ale zastavil to u polibků. Ti dva se vzácně shodují na tom, že když už se něco takového stane, líbání je naprosto v pohodě a že o nevěře v takovém případě nemůže být řeč. Že život je dlouhý, člověk potkává spoustu lidí, a někdy se může stát, že si prostě nemůže pomoct. Nicméně, podle nich to musí u toho polibku skončit. To je hranice, kdy si člověk sice dopřeje nějaké „dobrodružství“, ale vlastně nic neprovedl a nemusí tomu druhému lhát. Milují se, a nějaký platonický románek to nemůže změnit.

Mnohem dál má hranice nevěry posunuté moje kamarádka, která hodně cestuje po světě, stále studuje a zabývá se různými cestami sebepoznání. Kromě jiného tantrou. Má stálého partnera, ale další „dobrodružství“ si neodpírá. Jejím bodem zlomu je, a tady se uchýlím k poněkud anatomickému pojmu, samotná penetrace. Dovoleno je vše – naprosto vše – kromě toho jediného. Podle ní sex nastává až oním průnikem.
Co považuji v tomto případě za nanejvýš zajímavé, je, že její partner to respektuje a mají to nastavené stejně. Vzájemně si nabízejí tuto „exkluzivitu“ 🙂 A opět se obejdou bez lhaní.
[[related]]
Sice mi to připadá jako hodně velké sci-fi, ale…, konec konců, najít partnera, se kterým byste navzájem respektovali stejnou úroveň mimovztahových sexuálních zážitků a přitom uchovali vzájemnou lásku, je asi stejně lehké, jako najít někoho, s kým budete sexuálně, duševně i intelektuálně celý život šťastní, bez pomyšlení na kohokoli jiného…

Samozřejmě, druhá strana mince je o překonávání chtíče, o ctění „vyšších principů“, o nenechání se zmítat živočišnými pudy… Na to moje přítelkyně s úsměvem odpovídá, že sexuální energie je tvořivá síla, která by měla přirozeně proudit. Ovšem také naprosto nekompromisně stojí za tím, že nevěrní nejste jedině tehdy, když jste k partnerovi upřímní. Když nelžete a neubližujete jemu ani sobě. Protože mezi sexem a láskou není rovnítko, ale je to sakra těžké rozlišit.
A právě v tom bude ten kámen úrazu…