Slunovrat je pohanský svátek
Keltové slavily nejkratší noc v roce, návrat slunce a léta jako doby sklizně a hojnosti. Oslavy to byly velkolepé, obydlí se zdobila symboly slunce, vařila se slavnostní jídla, která ukazovala na dobu hojnosti, protože byly zasvěceny bohyni slunce a plodnosti Lugnasad.
Na její počest dříve hořívaly hlavně v britských zemích, ale i na Valašsku, o půlnoci obrovské ohně jako pocta vrcholícímu Slunci. Oheň měl dodat Slunci sílu. Chlapci skákali přes oheň a do vzduchu se vyhazovaly hořící pometla, aby se zastrašily zlé síly.
Někde je to svátek pohyblivý
Například ve skandinávských zemích je však termín těchto oslav pohyblivý podobně jako Velikonoce, připadá na dny kolem 20.-26. června. Zdobí se zde kostely, domovy, ale i auta květinami, vztyčuje se májka z březového dřeva, podobně jako u nás na 1.máje.
V některých knihách se však dočteme, že letní slunovrat je pevně daný o pár dní později, tedy 23. června, přesně o Svatojánské noci…Proč?
Svatojánská noc je křesťanský svátek
Svatý Jan Křtitel má svátek 24.6. a měl původně vymýtit pohanský zvyk oslav letního slunovratu. Nestalo se, a tak se tyto dva termíny úspěšně mísí a dělají nám zmatek. Magické obřady, sběry mimořádně účinných bylin, pálení symbolických obětí jsou tedy činností předvečera svátku. Tzv. svatojánské byliny mají prý největší léčivou moc a pokud si o půlnoci natrháte na louce devatero kvítí, dáte si ho pod polštář, prý se vám ve snu zjeví váš budoucí muž.
O svatojánské noci se tradičně také otevírají poklady, ale spíše než truhlu plnou diamantů, máme šanci nalézt ve svém nitru poklady mnohem cennější…