Současný hit Londýna? Nezbedná malá holčička!

V Matildě se sice vyskytuje zanedbání rodičovské péče, strašlivá učitelka a kruté zacházení s dětmi, ale přesto příběh této holčičky, která se po svém vzepře osudu, všichni v Británii milují. I porota tamních nejprestižnějších divadelních cen Olivier, která momentální hitovce v neděli večer dala sedm sošek s hlavičkou Sira Laurence Oliviera z deseti možných. Což je nový rekord.

Matildu nejdřív napsal pro děti slavný Roald Dahl, autor např. Karlíka a továrny na čokoládu, pak ji natočil jako film Danny De Vito, dnes je z ní velký třpytivý muzikál, na který stále můžete vyrazit v Londýně a brzo i na Broadwayi. O titulní roli se střídají čtyři roztomilé jedenáctileté dívenky – a všechny čtyři si na slavnostním večeru v Královské opeře s radostí taky přiskotačily pro cenu za nejlepší muzikálovou herečku. Jedna z nich nemohla šokem z toho všeho ani mluvit, rodiče zatím v publiku hrdě plakali.

To nejlepší činoherní herečka Ruth Wilson zvládla proslov s přehledem, bez papírku a ocenila v něm i to, že v oceněném revivalu dramatu Anna Christie o spáse jedné prostitutky mohla hrát vedle sexy Juda Lawa. Britský bulvár tyhle dva nedávno spároval, ale prý spolu nic nemají. Škoda.

Kdo u nás chodí na NT Live, promítání přímých přenosů představení z londýnského Národního, může se radovat z vítězství hry o vztahu Bulgakova a Stalina Spolupracovníci (za nejlepší novou hru) i Frankensteina, díky němuž si cenu rozdělili Jonny Lee Miller a Benedict Cumberbatch. Po právu, oba se v téhle fascinující adaptaci slavného románu střídali o obě hlavní role, jak snad možná ještě uvidíme i v ČR při vysílání záznamu dvou představení v červnu.

Olivier Awards vznikly v roce 1976, aby upozornily hlavně na dění na „evropské Broadwayi“ West Endu, a začínaly jako slavnostní večeře. Letos už z nich byla velká show na celý večer, přenášená v přímém přenosu v televizi, rádiu a ještě i po internetu. Londýn se evidentně snaží letos přitáhnout pozornost celého světa a ukázat mu, co všechno může nabídnout. „Pořád slyšíme slova krize, zkáza, deprese, ale náš byznys vzkvétá a je skvělé ho oslavovat,“  říká Julian Bird ze Společnosti londýnských divadel.

I když pamětníci na takovou velkolepost brblali, ceremonie prokládaná muzikálovými výstupy patřila k těm povedenějším. Vtipkovali moderátoři, předávající i ocenění a všichni pohotově zvládali i různé omyly a technické lapsy. Ten největší se stal zrovna před vzpomínkou na drahé zesnulé. Herci Rory Kinnearovi vypadl zvuk a musel celý vážný úvod zopakovat. „Tento problém byl příhodně způsoben smrtí mikrofonu,“ podotkl a místo slz se všichni smáli.