Smutný příběh čtenářky Kateřiny: Víra mě připravila o partnera!

Předem chci říct, že nejsem žádná jeptiška. V křesťanství mě rodiče vychovávali od dětství a nedělní návštěva kostela je pro mě stejně tak přirozená, jako se před spaním pomodlit. To ale neznamená, že bych byla nějak nenormální a žila někde v izolaci. Mám stejné zájmy jako každý jiný člověk mojí generace. S tím samozřejmě souvisí i vztahy a láska.

Slibný začátek

Když mě kamarádka seznámila s Tomášem, jiskra přeskočila okamžitě. Zamilovala jsem se na první pohled! On měl všechno, co jsem si vysnila. Sportovec s všeobecným přehledem, znalostmi a neskutečný sympaťák. Ke všemu byl strašně hezký a já jeho kouzlu úplně propadla. Po pár schůzkách jsme oba pochopili, že tohle je vážné. Moje vyznání mu vůbec nevadilo. Sice mě občas škádlil, ale jinak byl v pohodě. Vážila jsem si ho o to víc, přestože byl ateista, kterému tohle nic neříkalo.

Vidina šťastných zítřků

Šílenství, ale po pár měsících chození jsme si zařídili byt a těšili se, co nás čeká. Pořád jsme byli strašně zamilovaní a spokojení. Věřila jsem, že tohle je chlap mého života! Štěstí však netrvalo dlouho. První a velký problém nastal, když mě čekala jedna z mých křesťanských „povinností“, 40 dní půstu. Nejde jen o to, že nejíte maso a živočišné produkty, on se půst vztahuje i na sex, alkohol a všechny radovánky obecně. Prostě žádné kino, večírky, nic. To byla pro společenského Tomáše opravdu nepochopitelná situace, se kterou se nemohl smířit.

Tvůj Bůh, tvůj problém

Předpokládala jsem, že mé chování pochopí. Věděl přece, jak na tom jsem a v co věřím! Jenže dokud s někým nebydlíš, fakt ho nepoznáš. První týden byl v klidu, pak mě zkoušel přesvědčit, že jedno milování nemůže vadit, a když jsem odmítla i oslavu narozenin jeho nejlepšího kamaráda, rozčílil se jako blázen. Mrzelo mě to, ale stejně jsem nepolevila, prostě jsem nechtěla. Tohle pochopí jen věřící. Modlila jsem se a doufala, že to spolu překonáme. Jak jsem byla naivní!

Oheň na střeše

Hodně jsem tím trpěla a byla z toho zoufalá. On si našel svou zábavu a já mu to ani nemohla vyčítat. Jenže 40 dní uplynulo a ani tak se to nevrátilo do starých kolejí. Naopak! Jako kdyby na mě úplně změnil názor.

Kromě půstu začal odsuzovat moje modlitby, kostel a dokonce ho nesmyslně dráždil i křížek na krku. Nechápal, že víra se nedá jen tak hodit za hlavu a že je to smysl mého života. Šlo to s námi z kopce. A když se ke mně doneslo, jak si na mě Tomáš stěžuje kamarádům a dělá si ze mě legraci, byl to šok. Za zády mě shazuje a ještě nemá odvahu říct mi to do očí? Žádala jsem vysvětlení.

Když se všechno hroutí

Pohádali jsme se a dva týdny měli tichou domácnost. Když jsem se zeptala, proč se mnou pořád zůstává, řekl, ať neřeším nesmysly a jdu raději do kostela, že je to pro mne vždycky přednější. To jako žárlil? Situace vypadala na vážnou krizi, která se jen tak nesrovná. Měla jsem obavy, jestli mi nakonec nedá ultimátum. Buď on, nebo víra! Nebyla jsem daleko od pravdy…

Zpátky do reality

Sebrala jsem odvahu a promluvila si s ním o našich šancích do budoucna. Pro mě byl tenhle vztah moc důležitý a chtěla jsem ho zachránit za každou cenu. Jenže vybrat si mezi tím, kým jsem a kým bych (podle něj) měla být? Zeptal se mě, jestli nechci začít žít jako normální člověk a na všechny posvátné nesmysly se vykašlat. Že to prý stejně nikam nevede a jsou z toho akorát problémy. Dala jsem mu zápornou odpověď s tím, jestli vidí rozchod jako řešení. Hodně mě překvapilo, že si vzal čas na rozmyšlenou. Čekala jsem jen to nejhorší a taky že to přišlo.

Zazvonil zvonec

Po pár dnech přišel ortel. Řekl mi, že vztah se mnou mu přináší jen stres a že nedomyslel důsledky. Samozřejmě přišly obvyklé fráze, jak ho to mrzí a že si najdu někoho lepšího. Byla jsem nešťastná, sbalila nejnutnější věci a šla na pár dní k rodičům. Tomáš se vůbec neozval, takže bylo jasné, že to nebyly jen plané řeči. Jednoho dne jsem se stavila v bytě pro nějaké oblečení a schválně si vybrala dobu, kdy bude v práci. Nestačila jsem se divit!

Nezůstal kámen na kameni

Po mé přítomnosti ani stopy. Společné fotky v krabici pod postelí, i můj kartáček na zuby náhle zmizel. Jenže to nebylo to nejhorší! Vystřídal ho totiž nějaký jiný. Bylo poznat, že v tomhle bytě dámská společnost byla – a ne na jednu noc. Kdo by si taky nosil půl šatníku jen na přespání?

Sbalila jsem se tedy definitivně a nenechala ani vzkaz. Neměla jsem na něj sílu. Od kamarádky jsem se později dozvěděla, co je moje náhradnice zač. Známá firma, která střídá chlapy jako ponožky. Opak mne a to se vším všudy. Ztratila jsem všechny iluze a na chlapy zanevřela. Pořádně! Jsem z nich vyléčená.

Ocitla ses někdy v podobné situaci? Dal ti někdo někdy takhle na vybranou? Napiš nám o tom do diskuze pod článkem. Budeme se těšit na příspěvky!

Foto: shutterstock.com