Smutný příběh čtenářky Evy: Alkohol z otce mého dítěte udělal trosku

Celý příběh s Tomášem začal v hospodě. Poznala jsem ho, když jsem slavila státnice. Byla jsem šťastná, že mám školu za sebou a byla jsem taky dost ovíněná. Ani nevím, jestli ho někdo z mých spolužáků znal nebo se jen tak nachomýtl u našeho stolu, ale pamatuji si, jak mě dostal. Bavil nás všechny, byl vtipný a pohotový a já jsem se do jeho smyslu pro humor zamilovala. Nejspíše si všiml mých obdivných pohledů, protože ze mě vymámil telefonní číslo. Zavolal mi hned druhý den a večer jsem už s ním seděla v baru. Byl úžasný, výřečný, vtipný a chápavý. Pili jsme červené víno a on si k tomu objednával ještě whisky. Říkala jsem si, že přes všechnu tu výřečnost je přeci jen ze mě trochu nervózní. Schůzky se opakovaly a my jsme spolu začali chodit.

Alkohol mu dodával sebedůvěru a smysl pro humor

Já ale nejsem ten typ, co by rád jen vysedával a popíjel, takže jsem začala navrhovat, ať jdeme do kina, na procházku nebo za sportem. Vždy mi vyhověl, ale poté se šlo na sklenku. Nebyla jsem proti, protože když se Tomáš napil, bavil celou hospodu. Byl vtipný a zároveň galantní. Jeho humor nikoho neurážel. Prostě se jak mávnutím kouzelného proutku celý proměnil a získal i sebevědomí. Krátce po našem seznámení jsem začala u něho bydlet. On dělal pomocného technika v jedné počítačové firmě, takže finančně jsme netrpěli. Já si našla práci v cestovní agentuře.

Náš život začal mít podobu stereotypního usazeného páru. Říkala jsem si, jestli není na čase mít děti, ale chtěla jsem ještě něco zažít. Věděla jsem, že musím něco změnit. Navíc jsem si všimla toho, že Tomáš má s alkoholem problémy. Ne že by pil každý den, ale když už šel do hospody, vrátil se vždy opilý. Propíjel také spousty peněz. Utrácel za všechny v hospodě, platil taxíky a kolikrát také ztratil peněženku. Navrhla jsem mu, že bychom mohli cestovat. To odmítl s tím, že máme oba práci a jemu se nikam trmácet nechce. Přemluvila jsem ho aspoň na čtrnáctidenní dovolenou v Egyptě. Ani nemusím říkat, jak to dopadlo. Jenom jsme se hádali, protože Tomáš dovolenou pojal po svém a jenom nasával. Tam jsem poprvé pocítila stud za to, že se opíjí a už mi ani nepřišel vtipný. Vyhrožovala jsem rozchodem a tak, když jsme přijeli domů, se Tomáš uklidnil a vydržel půl roku nepít.

Plané sliby „už nebudu pít“

První týdny byly nesnesitelné, ale pak se vzchopil a byl stejně okouzlující i bez alkoholu. Byl to nejkrásnější půl roku našeho vztahu. Než se Tomáš opět napil. Jeho sestře se totiž narodilo dítě a on to se švagrem zapil. A vše se vrátilo do starých kolejí. Tomáš čas od času vyrazil do hospody s tím, že jde jen na jedno či dvě a vrátil se až k ránu. Nechápala jsem, jak se dokáže takhle zřídit. Byl celý špinavý, smradlavý a většinou bez peněz. A dožadoval se dalšího alkoholu. Neměl prostě tu klapku, a když pil, nevěděl, kdy přestat. A doby jeho mejdanů se začaly prodlužovat. Bývalo zvykem, že se vrátil třeba za tři dny. Po každém jeho extempore přicházela doba omlouvání se a slibů, že už nebude pít. Já mu vždy uvěřila.

První pobyt v léčebně 

On ale slib pokaždé porušil. A poslední tečka byla na Silvestra. Slavili jsme ho spolu v jedné hospůdce, já po půlnoci šla domů a on tam zůstal. Vrátil se druhý den, namol, a v doprovodu dvou slečen. Ve dveřích mi řekl, ať mu nekazím zábavu a jdu si koupit něco na sebe. Odešla jsem, ale už se nevrátila. Byla jsem rozhodnutá, že se k němu nevrátím, ale každý den mi volal, psal mi dlouhé dopisy, ve kterých popisoval svoje pocity a strach, že se z alkoholu nikdy nevymaní, že jen já mu můžu pomoci, a že udělá vše, co mu řeknu. Nakonec jsme se dohodli, že mu dám šanci, když se půjde léčit.

Po třech měsících v léčebně se vrátil nový člověk. Vše bylo opět krásné a růžové a já do toho otěhotněla. Když se nám narodila Barborka, byl ukázkový otec. Ale narovinu mi řekl, že naši dceru zapít musí. Bylo to poprvé, co se napil od pobytu v léčebně. Sem tam si zašel na pivo a říkal mi, že to zvládá, že alkoholik není, že pije každý a on ví, jak vypadají opravdoví alkoholici, protože byl v léčebně. To svoje opíjení nazval jen popíjení. Obhajoval se tím, že opravdoví alkoholici musí mít alkohol denně, on si vyrazí tak jednou za měsíc. Jenže to vždy byla pořádná jízda a já měla strach o naši holčičku. Vracel se v podivných stavech, vyhrožoval sebevraždou a několikrát se pořezal.

Bez panáka z postele nevstane

Svěřila jsem se svému bývalému kolegovi a od něj jsem poprvé slyšela termín kvartální alkoholik, tedy alkoholik, který nepije sice každý den, ale když už, tak neví, kdy přestat. To byl přesně můj Tomáš. Přemluvila jsem ho, ať jde znovu do léčebny. A on šel. V době, kdy totiž nepil, ho trápily výčitky. Po jeho návratu byl život opět krásný, než se Tomáš zase napil. Zemřel mu totiž otec a na to jsem mu nemohla nic říct. Navíc jsem si všimla, že už nepije s takovou vervou jako dříve, ale že si sem tam dá panáka vodky. Jenže alkoholik je alkoholikem do konce života. Na to jsem zapomněla a tak mi ušlo, že Tomáš sice už nepořádá velkolepé jízdy, ale že se z něj stává denní notorik. Našla jsem u něj dokonce flašku. Měl ji schovanou ve staré bundě ve skříni. Když jsem se druhý den podívala do jeho skrýše, měl ji už prázdnou.

Odchod od zničeného notorika

Naši dceři byly tři roky, šla do školky a já měla konečně čas přemýšlet. A vidět kolem sebe. Tomáše, který zestárl, a který bez panáka vodky nevstane z postele. Do práce naštěstí chodil, sice už nedělal v počítačové firmě, ale našel si místo v jedné tiskárně. Po práci šel do hospody a večer už jen ležel u televize a popíjel. To už nebyl život, ale přežívání. Možná jsem se měla pokusit ho opět dotlačit do léčebny, ale něco se ve mně zlomilo. Už jsem zapomněla, jaký Tomáš byl, když jsem se do něj zamilovala. Už jsem jen viděla oteklého seschlého chlapíka, co jen nasává. Jednoho dne jsem mu řekla, že od něj odcházím. Jen se smutně zeptal, jestli je v tom jiný muž.

„Je v tom tvoje pití!“ zařvala jsem na něj. Možná jsem čekala, že přijdou opět sliby, že už nebude pít, že se polepší, ale on nic z toho neudělal. Jen mě poprosil, ať mu půjčím nějaké peníze, že mi je po výplatě vrátí. Nechala jsem mu tam dva tisíce a šla jsem pryč. Je tomu rok, co jsem odešla.  Nyní je opět v léčebně a vzkazuje mi, že vše napraví, ale nevím, jestli mám o to ještě zájem.

Hranice alkoholismu je velice tenká, je velmi těžké poznat, že už má někdo problémy s pitím. Tady je pět signálů, které ti ukazují, že už něco s tvým blízkým není v pořádku:  

1. Pije denně, i sám doma.
2. Má finanční potíže, nevystačí s výplatou, dělá dluhy. A to vše jen proto, aby měl na pivo.
3. Nesplní, co slíbí. Když jde do hospody, nevrátí se nikdy včas.
4. Alkohol pokaždé změní jeho osobnost. Bez něj mu chybí sebedůvěra, není vtipný ani výřečný.
5. Vymýšlí důvody, proč si dát sklenku.

A co ty? Máš nějaké zkušenosti se vztahem s alkoholikem? Co bys poradila Evě? Má se k němu ještě někdy vracet nebo vzít raději nohy na ramena?

Foto: shutterstock.com