Sleva

Nikdy jsem si nic nekoupila, vždy jsem odolala a upřímně řečeno, nejsem si jistá, jestli to bylo proto, že jsem měla pevnou vůli nebo prázdnou peněženku.

A tak si zase takhle jednou jdu do práce a na oné výloze je obrovský fosforeskující nápis, který mě dokáže zastavit i v tom největším fofru – SLEVA.

Aáá, říkám si, nastal ten pravý čas ustoupit a odměnit se (sice není za co, ale takových 70% z ceny, to už je důvod sám o sobě, že ).

Koukám, tílko růžové a zlevněné oblečení z 429 Kč na 199 Kč. Růžovou sice moc nemusím a to tílko je tak o dvě velikosti menší, ale aspoň budu mít motiv zhubnout, takže po všech stránkách výhodná koupě. Hm… botičky, černé a z 1890 Kč na 945 Kč. No to je zadarmo (tedy za polovic)! Ale né! Jsou malé! A to už běží šikovná slečna prodavačka s docela jinými, ale za stejnou cenu. Beru je, ačkoliv hnědou nesnáším (boty jsou hnědé, h…..no hnědé), ale za ty peníze!

Pak ještě nutně potřebuji kalhoty – nemají, ale mají sukni – báječnou! Ve frontě u kasy mi došlo, že tu samou už doma mám, ale nevadí – za ty peníze!

Takže, abychom si to sesumírovali, to máme:

1 x tílko malé,

1 x boty, hnusně hnědé, ale aspoň jsem si díky nim vzpomněla na babičku

a 1 x sukně. Ta je úžasná, to vím, protože tu samou mám doma a i po těch třech letech je stále jako nová.

Tak.

Musím uznat, že slevy mají obrovskou výhodu. Například já jsem zhubla, protože až do výplaty jsem neměla na jídlo.

Milé dámy, holky a slečny, pozor na slevy!

Vaše Veronika

PS: Taky už se vám někdy stalo, že při otázce „Kolik stálo tohle tričko “ jste se přeřekla a místo čtyř stovek jste řekla, že je za pade ze sekáče

PPS: Nic lidského mi není cizí. Ach jo…