Sladké i trpké zkoušky z dospělosti

Je to už nějaký pátek, co jsem se touhle dobou klepala strachy a ležela v učebnicích. Strašák jménem Maturita byl totiž za dveřmi a já měla pořád pocit, že si všechny ty vědomosti nenasoukám do hlavy ani omylem. Poslední den školy a s ním spojené poslední zvonění jsme si s celou třídou opravdu užili.Převlečeni do dobových kostýmů jsme předávali s náležitou důležitostí třeťákům vládu nad školou. S ničím jiným jsme si hlavu nedělali, právě jsme ukončili studium na gymplu a to, jestli uděláme maturitu, už bylo jen a jen na nás.

článek

Jakmile utichlo veselí a spolužáci se rozutekli domů, padla na mě tíha odpovědnosti. I když jsem neměla s učením problémy, přeci jen se na mě obavy sesypaly a já podlehla nervozitě. Za okny se smálo jarní sluníčko, květy kolem omamně voněly, ale já ležela v sešitech a knížkách. Přes den jsem šprtala a po nocích rozumovala se spolužáky po telefonu, co všechno mi ještě zbývá. Lítali jsme mezi sebou a na poslední chvíli si kopírovali maturitní otázky. Přitom jsme marně přemýšleli, jestli nám někdy v budoucnu bude k užitku znát jakousi partu kluků, kteří se bouřili proti systému, u toho vydatně pili, holdovali drogám a alkoholu a nechali si říkat buřiči.

Týden utekl jako nic a my najednou stáli před zkoušející komisí a ředitelem našeho ústavu. Oblečeni ve svátečním vypadali i jinak rozjívení kluci docela dospěle. Teprve teď jsme si uvědomili, co že nás to vlastně čeká. Maturovala jsem v úterý odpoledne a tiše jsem záviděla všem, co to už měli za sebou, ale i těm, kteří měli na učení ještě den k dobru. Pamětliva toho, že den před zkouškou se nesmím učit, jsem jen tupě zírala na okrové chodby ztichlé školy a doufala, že si vytáhnu dobrou otázku.

článek

Nakonec jsem zjistila, že i ti největší pedanti a přísní kantoři se po nás nevozí, že nám ochotně a rádi hází laso a na spoustu otázek si vůbec odpovídají úplně sami. Koneckonců byla to i jejich vizitka, jestli se jim podařilo v nás naklíčit alespoň miniaturní semínko poznání. Odmaturovali jsme až na jednoho smutného spolužáka úplně všichni. Teď už z nás spadl stres a nervozita, teď jsme si byli všichni jistí svým úspěchem. Vždyť maturita je máček, hlásali jsme do světa a byli jsme opilí nadšením a euforií.

Později i ovínění nějakou tou sklenkou alkoholu, kterou jsme si připíjeli na život a sladké mládí, k ránu pak i na tykání s nenáviděným profesorem. Maturitní vysvědčení jsme přebírali s chutí a nadšením do života. A pak přišlo obyčejné loučení. Najednou jsme si neříkali ahoj před školou. Najednou jsme se neměli druhý den sejít v lavicích a společně nadávat na neoblíbené profesory a na neplánovanou písemku. A i když jsme si slibovali, jak se budeme scházet a pravidelně vídat, jak nás nic nemůže rozdělit, věděli jsme, že tohle loučení bude definitivní. Zkouška z dospělosti ve mně zůstane navždy s příchutí nervozity, sladkého pocitu vítězství i nedefinovatelného smutku z toho, že něco úžasného končí.

článek

A pokaždé, když vidím mladé, nervózní maturanty podupávat v nepadnoucích oblecích a krátkých šatičkách s cigaretou před školou, vždycky si vzpomenu na mojí zkoušku dospělosti. Také máte tu svou dodnes ve vzpomínkách, nebo už vybledly pod tíhou starostí dospěláků? Vzpomenete si ještě, jaké to bylo, jak jste se cítili a jak jste dopadli? Povídejte…

Foto zdroj: profimedia.cz