Skořice jako lék i pomocník při hubnutí? Ano!

Pravá nebo náhražka?

Skořice je lidový název kůry čínského či cejlonského skořicovníku. Cejlonská skořice má jemnější chuť, ale jinak se tyto dva druhy co se týče využití a účinků téměř neliší.

Největší rozdíl tkví v tom, že kůra čínské skořice je drsnější a také její chuť a vůně je intenzivnější. Čínská skořice oproti té cejlonské netvoří zarolované trubičky, ale může se objevit i ve formě plochých plátků. Je považována za méně kvalitní náhražku skořice cejlonské. Roste prakticky ve všech asijských zemích a nevyžaduje při pěstování tolik práce jako její cejlonská příbuzná. Z větví a listů skořicovníku čínského získávají průmyslníci skořicovou silici, využívanou také jako součást parfémů, mýdel a v kosmetice. Domovinou čínské skořice je, zcela překvapivě, jižní Čína, dále pak východní Indie a Indonésie.

Oproti tomu skořice cejlonská pochází ze Srí Lanky. Tento druh se sice pěstuje i jinde, ale tu správnou kvalitu má jen ve své původní domovině. Roste jako zelený strom a může dosáhnout výšky až deseti metrů. Aby bylo dosaženo té nejlepší kvality, pěstuje se na plantážích pouze do výšky tří metrů, protože nejlepší kůru mají malé větvičky. Inu, proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Z mladých větviček, dvou až tříletých, je vyráběno to nejlepší koření.

Víš proč má vlastně skořice tvar roliček? Důvod je jednoduchý; Kůra z mladých stromků se sloupne a svitky se nechají jeden den oschnout. Vnitřní tenčí vrstva kůry se pak během usychání působením slunečního svitu stočí do trubiček.

Jak to všechno začalo…

Pro antické Řecko a Řím bylo koření obecně považováno za vzácný a nenahraditelný obchodní artikl. Není tedy náhodou, že právě Řekové a Římané vytvořili řadu děl o kosmetickém a lékařském využití aromatických rostlin exotického původu. Je proto paradox, že právě v těchto oblastech se s kořením naprosto neuvěřitelně plýtvalo. Traduje se, že římský císař Nero nechal při pohřebním obřadu své drahé zesnulé manželky spálit celoroční zásobu skořice pro celé město.

Jak už bylo řečeno, koření bylo dříve považováno za cenné zboží a proto se s ním čile obchodovalo. Koncem druhé poloviny šestnáctého století ovládli Cejlon, domovinu skořice, Portugalci. Tvrdě pak utlačovali místní obyvatele. Na druhou stranu, Evropě díky tomu zajistili dostatek tohoto voňavého zázraku. Zpočátku první poloviny sedmnáctého století se ale na Cejlonu začali čím dál více usazovat Nizozemci. V roce 1658 vyhráli konflikt s Portugalci a díky tomu získali rozsáhlé skořicové plantáže. Později se jim dokonce podařilo získat monopol. Postupem času se podařilo přenést pěstování skořice i do Indonésie. Ta je dnes jedním z jejích největších producentů. K nám se skořice dostala zhruba v patnáctém století.

Zdroj: Shutterstock.com

Skořice v kuchyni

V kuchyni má největší zastoupení mletá skořice, díky své mnohem výraznější vůni. Oproti tomu skořice v celku má tu výhodu, že si své aroma udrží mnohem déle. Proto je dobré mletou skořici skladovat v hermeticky uzavřených kořenkách.

Zatímco v Evropě i Americe se čínská skořice využívá zejména ve sladké kuchyni, v Asii nalézá své uplatnění i ve slaných pokrmech typu kari. Asijská kuchyně má v našich končinách již řadu let své pevné místo. Kdo se v ní alespoň trochu orientuje, jistě zná koření pěti vůní. A právě v něm má skořice zastoupení, vedle anýzu, badyánu, fenyklu a hřebíčku.

V české kuchyni skořici rádi využíváme při zavařování. Takový hruškový kompot si bez ní neumí představit snad žádná z nás. Bez skořice také nemůže být jablečný závin a celou si rádi dáváme do svařeného vína nebo horkých ovocných nápojů. V poslední době je využívána rovněž v kavárenství. Takové cappuccinko s našlehanou pěnou a motivem srdce vysypaném skořicí rozhodně není k zahození. Ze skořice se také vyrábí žaludeční a bylinné likéry a některé druhy vín.

Skořice jako lék

Již před více než 5 000 lety napsal čínský císař Šen-nung lékařskou úvahu, ve které účinky skořice velebil. Ve své říši byl zakladatelem trhů s kořením. Číňané odpradávna skořici využívají při průjmech, revmatu, nechutenství, zažívacích potížích a zánětech krku. Evropané užívají skořici při nachlazení a nemocech zažívacího traktu. Skořice má i antibiotické a dezinfekční účinky, úspěšně tedy ničí bakterie. Cejlonská skořice ještě navíc podporuje činnost žláz s vnitřní sekrecí. Umí také úspěšně snížit hladinu cukru v krvi i zlého cholesterolu

Mezi méně známé účinky skořice patří ještě třeba zmírnění menstruačních bolestí, zastavení krvácení z nosu a snižování krevního tlaku. Pokud je skořice užívána jako léčivo, nejčastěji je to ve formě olejů, sirupů a tinktur. Skořice má také skvělé účinky při hubnutí. Napomáhá spalovat tuky i glukózu, kterou tak tělo nemá šanci přeměnit na nechtěný tuk.

Ale pozor, i skořice může být nebezpečná. Může ti totiž způsobit nepříjemnou alergickou reakci. To je ovšem snad její jediná nevýhoda. Jinak se těší velké oblibě napříč celou zeměkoulí.

A jak jsi na tom se skořicí ty? Kam všude ji přidáváš? My jsme pro tebe našli ještě další využití, a to jako dekorace. Mrkni do galerie, najdeš tam prima tipy.

Foto zdroj: Shutterstock.com, pinterest.com, facebook.com