Šéf na grilu: Ryba nesmí být cítit rybinou!
Ryba smrdí vždycky od hlavy, kladli mi na srdce a už mnohokrát ve svém životě jsem se přesvědčila o tom, že na tomto pořekadle je hodně pravdy. Ale ryby, které si přichystal do dalšího dílu Šéfa na grilu Zdeněk Pohlreich rozhodně nepáchly. Ba naopak, docela jistě báječně voněly.
Zdroj: archiv redakceŠkoda, že televize neumí přenášet i vůni, u takových pořadů bych to jednoznačně ocenila (i když všechno bych cítit taky nemusela :-)). Každopádně ryby mám ráda, ač je na svém jídelníčku nemám tak často, jak bych asi v rámci zdravého životního stylu měla mít. Ne snad, že bych byla líná si je připravit, ale jednoduše proto, že mám ráda ryby čerstvé a v našich končinách se k nim tak často nedostanu.
První recept v podobě pstruha duhového plněného bylinkami mě potěšil svou jednoduchostí, ale že bych se z něj prohnula nadšením v pase, to taky ne. To losos byl jiná třída. Špikování citronem mě překvapilo, jednoduchá hořčičná omáčka z dijonské hořčice, majonézy, zakysané smetany a kopru pak jednoduše nadchla. Ještě kdyby mi to někdo naservíroval na talíř takhle hezky a bez práce, určitě bych neodmítla.
To ovšem nemůžu říct o pražených sardelkách. Okamžitě mi na mysl vytanula dávno zasunutá vzpomínka z dovolené strávené v Chorvatsku, kam nás vytáhli kamarádi, kteří už měsíce před odjezdem mluvili o tom, jak se těší na „pržené srdelice“, dobrotu, která nemá obdoby a kvůli které budou do Chorvatska jezdit každý rok. Po tolika nadšených chvalozpěvech jsme i my začali být na místní lahůdku zvědaví, a když jsme se konečně objevili v malém přímořském městečku, vydali jsme se je hledat a měli úspěch hned napoprvé. Ale nadšení svých kamarádů jsem rozhodně nesdílela. Malé rybičky i s očkama, která se na mě vyčítavě koukala, byly hodně pečené a hodně solené a hodně ošklivé. Ani ty Zdeňkovy mě nepřesvědčily o tom, že pečené sardelky mohou vypadat dobře a stejně tak i chutnat.
Tuňák je další ryba, jejíž chuť mě příliš neoslovila (když tak nad sebou přemýšlím, moc druhů ryb se na mém jídelníčku vlastně neobjevuje:-)). Navíc kombinace, kterou si Zdeněk připravil, nebyla nic, co by mě lákalo ochutnat. Navzdory tomu, jak si to všechno šéfkuchař sám sobě chválil, ančovičky, fazole, rajčata, vařená vejce a grilovaný tuňák, to vše smíchané na jednom talíři, nevypadalo kdoví jak.
Takže pro mě losos a pak sáhnu raději klasicky po šopském salátu, který jednoduše můžu a po grilovaném kuřecím plátku v dobré marinádě. A co vy? Který recept vás zaujal a který byste naopak ani nezkusili a už vůbec nevzali do pusy?
