Sandra a Viola Černodrinské: Už se nepereme, není kdy!

Na první pohled jste k nerozeznání. Využívaly jste toho někdy?
Sandra: Na první pohled možná, ale jsme docela dost povahově odlišné, takže když už jsme chtěly někomu zamotat hlavu, tak jsme se v tom spíš zamotaly samy. A na kluky máme rozdílný vkus, tak tam to už vůbec nešlo.
Viola: Mám dojem, že jsme toho nikdy pořádně nevyužívaly, ani jsme po tom netoužily. Vždycky jsme chtěly, aby nás lidi poznali. A tak je to doteď.

Jaké to má výhody, být dvojče dvojčete?
Sandra: Máte někoho, o kom můžete říct, že ho opravdu znáte celý život. A taky máte přenosné zrcátko a autocenzuru.
Viola: Máte kamarádku už od bříška, se kterou si můžete půjčovat oblečení (smích).

Velmi často vás režiséři obsazují společně, neštve vás to už někdy, že jste obsazovány jako dvojčata?
Viola: Štve.
Sandra: Bylo období, kdy jsme moc nehrály a když už, tak právě dvojčata. Mně to nevadí, ale když mám možnost hrát i něco, kde dostanu sama víc prostoru, rozhodně se tomu nebráním (smích). Se ségrou hrajeme spolu v divadle V Celetné, ale taky hraji v Činoherním klubu sama. Občas něco natočíme, ale poslední dobou dostáváme čím dál častěji příležitosti zvlášť.

Nespatřujete jedna v druhé na konkurzu konkurentku?
Sandra: Zatím ne, my si ty věci navzájem přejeme, i když to může v dnešní době znít nereálně.
Viola: To už dávno ne. Mám radost, když se ségře něco povede! Fandím jí a jako konkurentku jí vůbec nevnímám.

Máte Bulharské kořeny po otci. Po kom máte umělecké sklony?
Viola: Já si myslím, že právě po něm.
Sandra: To já si myslím, že to asi bude po mém prapradědovi Vojdanovi Černodrinski, který byl makedonský dramatik a jeho žena herečka. Otec je také původně divadelník. Tak jim tímto děkuji.

Sandro, ty momentálně studuješ 3.ročník na DAMU. Proč jsi se na hereckou školu hlásila, měla jsi dříve už dost zkušeností i bez školy…
Protože na DAMU si můžete zkusit téměř všechno, aniž by u toho byl producent a tekly okolo peníze. Potřebovala jsem tuhle „svobodu“, abych si vyzkoušela hlavně sama sebe.

Co ti DAMU dala?
Zatím mi dala hodně krásných i bizarních momentů. Lidi, kontakty, emoce.

Violo, ty studuješ na filizofické fakultě UK. Čemu se tedy chceš do budoucna věnovat?

Studuji na FHS (fakulta humanitních studií) a studuji tam antropologii se specializací na etologii. Moc ráda bych se věnovala všemu, co je spojené s lidskou kulturou jako takovou.

Co je pravdy na tom, že dvojčata jsou na sebe ‚napojená‘?
Viola: Pravda je taková, alespoň u nás, že mezi sebou nemáme telepatii jako takovou, ale máme hodně silný vztah. Takže když se třeba ségře nevede nejlíp, jsem z toho nešťastná i já pochopitelně.

Trávíte spolu často času?
Sandra: Viola bydlí jinde, takže už méně než dřív, ale o to se máme radši. A už se taky nepereme, protože není kdy (smích).
Viola: Už tolik ne. Začínáme mít každá svůj život a je to dobře.

Čeká vás v nejbližší době nějaká, ať společná, nebo samostatná herecká příležitost?
Sandra: Hrajeme spolu v Celetné ve hře Tetování a s kabaretem Caligula ve hře Panzerfaust s Klárou Issovou v hlavní roli. A ještě nás čeká další reklama na Slovensku.
Viola: Také máme před sebou projekt, který bude mít premiéru v Meet Factory v listopadu. Budeme hrát sadistické sourozence, což nás obě moc baví. A jinak drobné projekty, já teď budu například točit pro Českou televizi.

Co nejvíce milujete na létě?
Sandra: Horký písek, moře, bosý nohy…
Viola: léto (smích).

Léto je období lásek…co vy a láska?
Sandra: Já to nesmím zakřiknout (smích).
Viola: Mám už dva a půl roku a neměnila bych ani za nic!

Foto zdroj: archív Sandra a Viola Černodrinský, magazín ZEN – fotil Tomáš Železný