Rodina sešívaná ze zbytků. Co tě čeká v patchwork family?

Moje děti, tvoje děti, naše děti… Prostě pořádný zmatek

V době, kdy se u nás rozvádí polovina manželství, vzniká spousta neúplných rodin. S rozchody nesezdaných párů je to stejné. A co vznikne? Rozvedené mámy a tátové s potomky ve vlastní nebo střídavé péči. Pokud se tohle přihodí i tobě, určitě nebudeš chtít žít zbytek života v celibátu, a tak se jednoho dne stane, že potkáš někoho, s kým se budeš chtít dát dohromady. Sestěhujete se a rázem jsou tu tvoje děti, jeho děti a časem přibudou i vaše společné děti. A to je už pořádný zmatek.

Žádná velká novinka

Co na to odborníci na vztahy? Podle nich je u nás takových rodin asi deset procent a nejspíš budou přibývat. Nejsou ale žádnou novinkou. Objevovaly se už v minulosti – tehdy ale byly rozvody a rozchody něco nepředstavitelného, takže patchwork rodiny vznikaly, když jeden z manželů zemřel a vdovec nebo vdova se vrhli do dalšího sňatku.

Chce to respekt a nedělat si naschvály

Neskrývají se ale v téhle sešívané rodině nějaká rizika? Psychologové říkají, že trvá asi dva roky, než si na sebe členové nově poskládané domácnosti zvyknou. Jak to zvládnout?  „Hlavně si nekonkurovat a vzájemně se respektovat,“ shodují se tátové a mámy z funkčních rodin připomínajících sešitou deku. Když se chce, jde to. „Nevlastní máma mého syna Honzíka je skvělá,“ říká uznale pětatřicetiletá Hanka. Se svým manželem Honzou se rozvedla před pěti lety. Žije s novým partnerem a mají miminko. Její exmanžel má novou partnerku, má s ní dítě a syna si půjčuje na víkendy. Všechno funguje. Teda když se lidé umějí a chtějí domluvit a nedělají si naschvály. Pokud jsi ve stejné situaci a tohle budeš respektovat, půjde ti to taky.

Dobrá škola života přináší i rizika

A co může sešívaná rodina přinést tvým dětem? Když se budou o pozornost dospělých s někým dělit, snáz dokážou uzavřít kompromis a vyjednávat s vrstevníky i s dospělými. Nebude pro ně problém skloubit dohromady rozdílné zájmy různých lidí. Z tvého dítěte sobec nevyroste, a to je dobrá škola do života. Když se ale u vás patchwork nepovede, může to skončit válkou vlastních a nevlastních rodičů, kde se děti stávají rukojmími. Netuší, na čí straně vlastně jsou a ti mazanější toho mohou využívat k manipulaci.

Také mohou tvoje děti žárlit na nové nevlastní sourozence, na tvého nového partnera. Co dělat, když k tomu dojde? Zapomeň na sbližování za každou cenu i na autoritativní přístup. Odbourávání bariér musí přijít přirozeně a uvědom si, že do toho jdeš i s rizikem, že to nevyjde. Další časovanou bombou je i sexuální obtěžování. Tabu incestu tady nemusí fungovat – noví členové rodiny jsou vlastně cizí lidé.

Když se to vezme za správný konec…

Znamená patchwork family vymizení klasické rodiny máma-táta-děti? Rozhodně ne. Rodina se prostě proměňuje a přizpůsobuje realitě dnešní společnosti. Když se to vezme za správný konec a nechybí respekt i tolerance, může být rodinná patchwork deka hezká, barevná, veselá a hřát všechny, kteří se pod ni schovají.

A co ty? Máš zkušenosti s patchwork rodinou? Vyrůstala jsi v ní, nebo jsi k ní přišla jako dospělá s dětmi? Napiš nám, co si o ní myslíš. Tady máš názory našich čtenářek:

Vaše zkušenosti

Daniela (38 let): „S bývalým manželem jsme se rozešli před pěti lety, máme spolu dvě děti a dnes už každý i novou rodinu, do té mé přibyly další dvě děti, jedno společné s mým novým partnerem a jedno z jeho předchozího vztahu. Občas je to u nás pěkná kovbojka, mám pocit, že se stále sžíváme a není to prostě ono. Nikdy to nebude stejné jako by to byla jedna rodina. Ale pořád v to doufám, že to zvládneme.“

Jarmila (41 let): „Tak já to s tou mojí slepovanou rodinou vzdala. Já mám dvě děti, partner si přivedl tři a nikdy se nám nepodařilo sžít dohromady. Děti se nesnášely, jak mohly, tak si ubližovaly, nadávaly si a tak to u nás dost často vypadalo spíš jako na bitevním poli, než někde ve spokojené rodince. Je jasné, že jsme se kvůli tomu začali hádat s partnerem, každý si hájil své děti, až to nakonec vedlo k rozchodu. Dneska už bych do takového vztahu nešla.“

Klára (35 let): „Za sebe musím říct, že nám to funguje. Mám z předchozího vztahu syna, můj nový manžel má děti ve své péči hned dvě, takže má naše rodinka pět členů a je nám spolu dobře. Vzájemně si vycházíme vstříc, neděláme rozdíly a neříkáme moje děti nebo tvoje děti. Všechno jsou to naše děti a dokonce se dost často potkáváme i s mým ex a jeho novou rodinou. Já myslím, že to fungovat může. Jen se musí chtít.“

Foto: Shutterstock.com