Řekni mi, co sbíráš, a já ti povím, jak moc velký jsi cvok

V dobách, kdy jsme jezdili na tábory, jsem přišla na chuť, lépe řečeno na vůni vlhkým hygienickým ubrouskům. Bývaly zabalené jednotlivě a krásně voněly. O tom, že něčím podobným budu jednou dětem utírat zadky, se mi ani nesnilo. Z kapesného jsem vždycky nějakou korunku ušetřila, abych si mohla dovézt domů nový exponát.

S bráchou jsme propadli vášni céček, později plechovek od čehokoliv, což oceňovala hlavně naše maminka. Měli jsme jich asi padesát, krásně vyskládaných do pyramidy na poměrně viklavé polici. Kdykoliv se tam mamka snažila utřít prach, sesypaly se jako domeček z karet. I díky tomu vydržely jen chvilku.

Další naší vášní byla „Kalimera“ – barevná kuřátka se skořápkou místo víčka, plná bonbónů. Vůbec mi nechutnaly, takže jsem je vždy nenápadně vysypala. Sbírali jsme známky a naivně doufali, že objevíme nějakou hodně vzácnou mezi kolekcemi, co prodávali běžně v papírnictví. Nadšeně jsme sháněli pohledy měst i zajímavé ubrousky. Chvíli jsme koketovali s myšlenkou, že se staneme sběrateli pivních tácků. Ovšem typický hospodský odér zrovna neodpovídal dětskému pokoji, a tak když je maminka objevila, letěly obloukem.

Má teta je vášnivá sběratelka takzvaných trpaslíků. Trpaslíky se u nás v rodině nazývají všechny věci určené pouze k dekoraci. Má sbírku slonů, porcelánových koček, keramických květináčů a hrnků, prostě všeho. Kdykoliv k nim přijdu, má první myšlenka je, že tam bych nechtěla utírat prach ani za zlaté prase. Při představě, jak zvedám každičký, i ten nejmenší kousek, abych mohla utřít dva centimetry čtvereční, se mi hrůzou rosí čelo.

Kamarádka miluje zvonky a zvony, takže u ní doma je jich na dvě stovky. Další zase vyrábí ze dřeva dekorace, pro které už nemá místo, a proto je rozdává všem známým a přátelům. Otec mého kamaráda je vášnivý sběratel známek. Nelení vystát několikrát týdně frontu na poště, když se mu podaří vyměnit známku s někým z druhého konce republiky. Jiná známá má sbírku knížek a další kamarád starých angličáků.

V sousedním městě je muž, který má nejrozsáhlejší sbírku obyčejných tužek v České republice. Prostě sbírky  hýbou světem. Jen já nevím, do čeho se vrhnout. Kalimera už vzala za své, ubrousky všude možně roznesl čas, ale nejspíš skončily někde na smetišti. Céčka jsme v návalu „puberťácké dospělosti“ rozdali malým dětem. A titěrnosti na výstavu mi nikdo nedává, protože ví, že to nesnáším. Já jsem vlastně úplně mizerný sběratel!

A co vy? Máte svou sbírku modrého porcelánu, hraček z kindervajíček nebo pohlednic? Jací jste sběratelé? Pečliví, pravidelně se o svou sbírku starající, nebo nahodilí, kteří si vzpomenou jednou za čas a pak zase dlouho nic?