Rebarbora

Svým vzhledem trochu připomíná lopuch, má však lehce načervenalé řapíky, které jsou dužnaté a šťavnaté. A právě ty používáme v kuchyni.

Řapíky můžou být čistě zelené, narůžovělé či červené, záleží na odrůdě a způsobu pěstování.
Nejlepší je zhruba do poloviny července, později v ní výrazně narůstá obsah kyseliny šťavelové, což už je spíše na škodu.

Co obsahuje?

Rebarbora je chuťově hodně kyselá, ale paradoxně neobsahuje příliš vitamínu C, kyselost tvoří velký obsah kyseliny jablečné a citronové. Dále obsahuje niacin, kyselinu šťavelovou, kyselinu pantotenovou, kyselinu listovou, vápník, draslík, mangan.

Známá byla už v arabském lidovém léčitelství, ostatně z Arábie byla dovezena až k nám a rychle si získala oblibu nejen pro svoje léčivé účinky.

Má pozitivní vliv na střeva a trávení, vysoký obsah vlákniny odstraňuje zácpu a detoxikuje trávicí systém tím, že na sebe nabalí škodliviny ze střev. Pokud však máme chronicky překyselený žaludek či citlivá střeva, pak se doporučuje konzumovat ji jen velmi málo.

Minerální látky posilují svaly, nervy a kosti. Pomáhá také látkové výměně nejen v pokožce, ale i organismu samotném.

Obsažený draslík odvodňuje v těle zadržovanou vodu, proto je vhodná pro ženy před menstruací či pokud trpíte zadržováním tekutin.

Rebarbora v kuchyni

Ačkoliv je to zelenina, lze ji použít i jako ovoce právě do již zmiňovaných koláčů a kynutých buchet jako náplň. Dále ji lze využít i na kompotování či přípravu džemů. Šťávou z rebarbory můžeme pokapat, či do ní přímo maso naložit na grilování, krásně se rozleží.
Syrovou i vařenou rebarboru můžeme uchovat na zimu zmrazením.