Ranní ptáče
Jsem ranní ptáče. Po ránu jsem příjemná a doufám, že to nepřeženu, když řeknu, že ráno mi to i myslí. (V mezích možností, samozřejmě). Trochu problém je v tom, že celá rodina a většina mých přátel jsou noční ptáci.
Se svojí nejlepší kamarádkou Marjánkou jsem trávila část prázdnin a náš denní program vypadal asi takto:
V šest ráno jsem se probudila a zjistila, že Marjánka má zhruba tak půlnoc. Nejsem sobec, tak jsem se ovládla a zůstala ležet do desíti (bez vrtění!!). Když už to opravdu nešlo vydržet, vstala jsem a jako myška odcupitala ke dveřím a cestou povalila skříň (to já tak vždycky, když se snažím být neviditelná a nehlučná). Musím uznat, že moje kamarádka má opravdu tvrdé spaní. Připravila jsem snídani a protože zastávám názor, že s kým spíš s tím taky snídáš, počkala jsem si do dvanácti, kdy Marjánka s přáním dobrého jitra vyrazila do kuchyně.
Po snídani, což bylo přibližně ve dvě odpoledne, jsme vzaly naše psiska a šly na zdravotní procházku. Co se týče zdravotních procházek, máme na ně každá svůj názor. Marjánka zastává to, že taková zdravotní procházka prospívá pejskovi i jeho paničce, člověk si protáhne tělo a vyčistí duši. Jde se jen tak a neznámo kam. A já si myslím, že taková zdravotní procházka, (kromě toho, že je to nutné zlo), musí mít jasný cíl a to, pokud možno, v podobě restauračního zařízení. A tu duši bych zas atak nepucovala. Obě dvě jsme paličaté a myslíme to s tou druhou dobře a tak si jistě dokážete představit, jak ty naše prochajdy vypadaly. Ale, jak říkám, nejsem sobec a umím se podřídit. A ta placka slivovice v baťohu mi záda taky neutrhne.
Když jsme se vrátily, začaly jsme připravovat jídlo, kterému já říkala večeře a Marjánka oběd. Ohledně jídla se vzácně shodnem, protože ho obě milujem a úžasně se doplňujem . Marjánka má fantazii a já umím vařit. Ovšem méně se shodnem ohledně stravy našich psů. Matěj (retrívr) je zvyklý na vyváženou a granulovanou stravu a Frída (moje labradorka) je velice vděčný strávník, který má ne nadarmo přezdívku „Popelnice“ a sní opravdu vše. Kromě granulí.
Psi jedli večer a to já už nemám moc sil. A proto jsem, jménem Frídy, nemohla protestovat proti sušené stravě a ten můj hafan byl nucen celou dovolenou baštit granule. Tříďáku promiň!
Marjánku to táhne k večeru ven, mezi lidi, a taky miluje návštěvy. Já mám lidi ráda, ovšem pouze do 21:30 hod. Takže se konaly večerní párty u skvělé Marjánky, která z nepochopitelných důvodů tráví svůj volný čas s protivnou nandou, která ani nedá dohromady jednu souvislou větu.
My dvě jsme ale tak velké kamarádky, naše přátelství trvá přes deset let a opravdu stojí na pevných základech, a umíme se brát s humorem. Takže s Marjánkou dobrý. A jak je vidět, i ranní ptáče může jet na prázdniny s nočním ptákem.
Ovšem trošičku je problém s pány, s kterými trávím večery a případně rána… Jeden mi dokonce začal zpívat písničku od Hapky o nějaké krásce a přetěžkými víčky. Myslím si, že asi narážel na ono rande, kdy ke mně přišel v půl desáté večer a já mu v deset usnula. Na druhou stranu – on se taky moc nevytáhl, protože když já jsem si chtěla ráno v půl sedmé povídat, tak vrčel a strkal hlavu pod polštář. Budu s tím muset něco udělat a uznávám, že dávat hochům do vína prášky na spaní je podlé…
Milé dámy, holky a slečny, přeji vám, ať dlouhé večery, které právě prožíváme, jsou plné lásky a klidu.
Dobrou, Vaše Veronika
PS: Mám sen, a to takový, že mě jednou nějaký úžasný pán pozve na rande v osm ráno.
PPS: Nebo mi aspoň v deset večer vyvenčí psa…
