Rád by vlastnil vše kolem sebe, i vás…

Zatímco do určitého věku je ochranářský postoj k jiné osobě zcela běžný, ve zralém věku by na něčem podobném vztahy být založeny neměly. Přesto tak jako matka ochraňuje své dítě a zároveň dává najevo, že je „její“, tak se k sobě často chovají i dospělí partneři. Oba pak zastávají role, které znemožňují vyvážený partnerský vztah, místo matky a dítěte se najednou objevují vlastníci a vlastnění.

Je-li oním vlastníkem muž, na straně druhé často stojí žena, která se podceňuje nebo má nižší sebevědomí. To ale nemusí být na první pohled vůbec zřejmé, dokonce ani ona sama si nemusí být vědoma toho, že jí vyhovuje stavět se do role citlivé a bezbranné bytosti, kterou je třeba chránit. Ani partner, který vás bude zpočátku skutečně ochraňovat, dávat vám najevo své silné city a stavět se do role vašeho ochránce „proti zbytku světa“ nemusí být rafinovaný intrikán.

Některé ženy jsou v podobně nerovném partnerském svazku schopny prožít celý život, aniž by si uvědomily, že jsou svými dominantními partnery manipulovány. Pod ochranou a velkorysou láskou, která nezná mezí, se totiž běžně skrývá také kontrola a manipulace.

Odborníci zde skutečně nalézají určitou podobnost se vztahem matky a jejího dítěte, matka zajišťuje vše, co dítě potřebuje, dává mu lásku, péči a ochranu, ale zároveň rozhoduje o tom, co bude dítě dělat, dává příkazy a zákazy. Mnoho dospělých jedinců si neuvědomuje, že dospělost s sebou automaticky nenese nezávislost a schopnost nést odpovědnost za vlastní chování. Mnoha ženám i mužům tak vyhovuje svou ještě nezralou a labilní psychiku opřít o pevné rameno svého partnera.

Ne vždy ale chceme být ve vztahu závislí na ochraně a péči svého partnera, ne vždy se nám bude líbit, když nás někdo bude přímo či nepřímo ovlivňovat a kontrolovat. Že ochranářský postoj našeho partnera znamená vlastně kontrolu, si často uvědomíme až později, zamilování nám většinou pro takové úvahy nenechává prostor. Náhle například ve společnosti či konfrontaci s jinými partnerskými vztahy zjistíme, že „za to všechno co pro nás partner dělá a jak nás miluje“, nás také značně omezil v naší nezávislosti.

Je velmi obtížné náhle změnit své partnerské role, je-li váš vztah více či méně založen a vlastnění jednoho druhým. Jakmile jeden z partnerů ovládl určité pole rozhodování, těžko se jej bude vzdávat. Vaši touhu po nezávislosti bude vnímat jako zradu a nevděk. Pro vás bude navíc velmi náročné změnit zaběhnuté stereotypy. Přesto cítíte-li, že vás partner již nenechává volně dýchat, začít byste měla sama u sebe. U většiny žen pomůže najít si své vlastní aktivity a koníčky, nalézt ztracenou sebedůvěru návratem ke zvykům a radostem, které nás provázely ještě před seznámením. Partnera se vám již změnit nepodaří, můžete ale změnit svůj postoj, který v počátku umožnil vašemu muži vás začít „vlastnit“.