Pyžamový syndrom: Nečekaný vedlejší efekt práce z domova

Zasmála jsem se, že to opravdu nehrozí. Už léta mám zaběhanou ranní rutinu– vykulím se z postele, se zalepenýma očima postavím na kafe a dám si sprchu. Pak už jedu. Ale po roce „home officu“ jsem zjistila, že se má rána povážlivě proměnila – uvařím kafe… a zapnu počítač.  Zatímco snídám, začnu pracovat a najednou je poledne a já stále v pyžamu jsem se nezvedla od počítače.

Obrušování hran

Ze začátku mi bylo stydno přiznat před okolím, že trávím celé dopoledne v nedbalkách. Budou si přeci myslet, že jsem lenoch, co zrovna vylezl z postele. Na vesnici se to hned rozkecá… A tak když před polednem zazvonil pošťák a já byla v županu, houkla jsem z okna, ať moment počká, nasoukala se do riflí, na hlavu narazila kšiltovku a vzala si bundu.

Podruhé jsem šla už jen v bundě, no a potřetí, jak asi tušíš, v županu. Ať si trhne, co je komu do toho, pracuji od rána…

Jestli jsem se dostala do řečí, nevím, ale postupně jsme se dostala do stavu, kdy mi pobyt v pyžamu ještě odpoledne přišel přirozený. Stejně jako tisícům a milionům lidí, co stejně jako já pracují doma. Mám pyžamový syndrom…

Zákaz vstupu v pyžamu

Když před dvaceti lety vešel Jeff Bridges v černé krimikomedii Big Lebowski v pyžamu do supermarketu, byla to excentrická rebelie a sranda. Na začátku tisíciletí se v USA či Velké Británii stalo každodenní realitou, že se lidé na cestu do obchodu, nebo když vyzvedávají děti ze školy, nenamáhají převléknout.

Veřejnou diskuzi vyvolalo, když v roce 2003 zakázal ředitel základní školy v Belfastu, vstup rodičům v pyžamech na školní pozemek. Podle svých slov už nechtěl čelit zástupu rodičů, které v odpoledních hodinách bloudí po škole v županech hledajíce své ratolesti.

Na Facebooku se třeba objevila iniciativa “Stop Women Wearing Pajamas on the Streets of Liverpool”. Před deseti lety měla deset tisíc příznivců, dnes jen skomírá. Proč asi?

Pyžamo jako nový životní styl?

A tak zatímco jedni považují nošení pyžama ve dne za další hřebíček do rakve slušné civilizace, tak další tvrdí, že jde o pohodlné a praktické oblečení a není důvod se ho ve dne vzdávat.

„Žiji v Camdenu a často vidím, že ženy nakupují potraviny v supermarketu v pyžamu,“ říká Barbara Horspoolová, šéfka módní společnosti The White Company, jejíž prémiový model pyžama stírá hranici mezi nočním a denním oblékáním.  „Dresscode se hodně rozvolnil, pohodlí si dnes ceníme víc než v minulosti, ale jít na veřejnost v oblečení, v němž jsme spali, překračuje hranici slušnosti.“

A v tom je právě jádro pudla. Můžeš si vyrazit na nákup v pyžamovém vršku, či pohodlných saténových kalhotách, ale rozhodně ne v tom samém, v čem ses ráno vyvalila z postele. Pyžama se přeci vyrábějí z příjemných materiálů, jejich střihy jsou volné, ušité s ohledem na maximální pohodlí, ale musíme rozlišovat oblečení, ve kterém spíme a to, které je určeno na denní nošení.

Módní firmy na pyžamový trend zareagovaly a tak můžeš skoro v každém řetězci najít kousky inspirované spacím oblečením – od šatů, přes halenky, kalhoty či kabátky ve stylu županu.

Je zajímavé, že pyžamo bylo v minulosti už jednou povýšeno na denní nošení. Stalo se tak za velké hospodářské krize. V roce 1931 časopis Vogue prohlásil, že „Žena si může obléct pyžamo na formální večeři ve svém vlastním domě, ale i na večeři mimo domov, pokud ovšem přítomné dobře zná…“

Práce z domova z nás dělá špindíry?

Home office má určitě své výhody – jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. I to je důvod proč například ve Velké Británii mělo v roce 2018 (tedy ještě před covidem, který tak trošku změnil celou společnost) home office 1,5 milionu lidí oproti půl milionu před deseti lety. Existuje ale i další aspekt práce z domova a pyžamového syndromu – slábnoucím sociálním kontaktem o sebe méně dbáme.

Projevuje se to například na tržbách za přípravky na vlasy.  Je přirozené, že když jdeme do práce, tak se snažíme být co nejlépe upravené, dbáme na to, abychom měly čisté vlasy a perfektní účes. Ale v roce 2018 klesl ve Velké Británii prodej šamponů, kondicionérů a stylingových přípravků o 23 milionů.

Znamená to, že rezignujeme na svůj vzhled, když nás nikdo nevidí.  A to je alarmující. Přeci bychom měli vypadat dobře, mít umyté a upravené vlasy kvůli sobě a ne protože nás někdo uvidí.  Propadli jsme tedy pohodlí a lenosti? Pak už opravdu můžeme mluvit o tom, že poslední slušnou civilizaci jsme už zažili a my to nejsme.

Jak jsi na tom ty a pyžamový syndrom? Uz jsi mu také někdy propadla? Napiš nám do diksuze, těšíme se na příspěvky. A podívej se také do naší fotogalerie. Najdeš tam stylová pyžama, ve kterých si ten syndrom můžeš klidně užít.

Foto: Profimedia.cz, shutterstock.com