Pubertačka vs třicátnice: Co nás deptalo a jak to bereme dnes?

Menstruace jako zlý sen

Měsíčky zkrátka byly horor. Každý měsíc jsme nadávaly za náš osud být ženou a děsily se dne, kdy opět začneme krvácet. Styděly jsme se za krev v kalhotkách a neuměly si poradit ani s křečemi v břiše. Nejraději bychom zůstaly těch několik dní doma a vůbec nevylézaly ven. Největší strašák byla červená skvrna na kalhotách vzadu. Proto jsme v těchto dnech nosily jen výhradně černou barvu. Jak jsme dospívaly, menstruaci jsme začaly vnímat jako projev ženskosti, naučily jsme se mít rády i v tomto období a leccos pochopily. A pokud se na světlé sukni objeví červená skvrnka? No a co? Dnes víme, že to rozhodně žádná tragédie není.

„Nenáviděla jsem měsíčky celou svou pubertu. Dostala jsem je ve třinácti a půl roku na to jsem začala krvácet o týden dříve. Nepočítala jsem s tím. Měla jsem světlé kalhoty a stála zrovna před tabulí, když se nečekaně spustila krev. Na otázky učitelky jsem přestala odpovídat, bylo mi jedno, že dostanu pětku, jen jsem toužila si sednout na židli a už se nezvednout. Nevím, jestli si toho spolužáci všimli, ale já se před nimi ještě pěkně dlouho styděla. Dnes vím, že taková banalita nestojí za trápení, ale vysvětlujte to pubertální holce,“ vzpomíná Katka (27let).

Nestihla sis oholit nohy? Pak plavky byly tabu

Pokud sis naplánovala návštěvu koupaliště, zavřela ses před tím na hodinu do koupelny a dávala se do kupy. Přeci jen se tam skoro celá svlečeš, takže jsi začala tím, že sis perfektně oholila nohy, třísla i podpaží. Neexistovalo, že bys vyrazila s chlupatýma nohama v plavkách kamkoli. Dnes na to máš jiný pohled. Ne, že by ses zanedbávala, ale pokud se ve třicetistupňových vedrech zpocená vracíš z výletu a máš možnost se někde osvěžit v chladné vodě, neřešíš nic a prostě tam skočíš. Prostě víš, že pro jednou se nic nestane a nějaké nadbytečné chloupky tě nerozhází.

Stud za ženské tvary

Sice sis přála být konečně krásnou ženou s ženskými tvary, ale stejně jsi jakékoli projevy ženskosti nesla těžce. Prostě sis s nimi nevěděla rady, a pokud se k tomu přidal posměch tvých spolužáků, přála sis být raději kluk. Většina holek, když jim začnou růst prsa, se najednou začne stydět a tak se zbytečně hrbí. Pokud ti vykoukla podprsenka a někdo na to upozornil, nejraději by ses propadla do země. Odmítala jsi nosit sukni a raději ses schovávala do riflí. Dnes máš na to zcela jiný pohled a sukně budeš nosit tak dlouho, dokud ti to tvoje postava dovolí.

„Já se v pubertě strašně styděla. Byla jsem trochu při těle, měla jsem boky i stehna jako dospělá ženská a narostla mi i rychle prsa. Možná to je sen většiny holek, ale asi si neuvědomují, že je těžké být ve třídě s pubertálními spolužáky. Chtěla jsem být raději normální holkou,“ říká Kamila (23 let), která si myslí, že ji kluci ve třinácti nedokázali ocenit celkově, ale vnímali jen její prsa.

Když prsa nerostla

Opačný problém řešila Eva (28 let), která měla dlouho chlapeckou postavu. „Měla jsem pocit, že jsem snad jediná holka ve třídě, která nemá prsa. Posilovala jsem, mazala si je různými krémy a četla všechny ty holčičí časopisy, jestli tam nenajdu nějakou radu. Růst začala až v patnácti, ale nikdy pořádně nenarostla a já snila o hlubokém výstřihu. Před pěti lety jsem začala tloustnout a musím říct, že mám ženštější tvary, ale raději bych měla zase zpět štíhlou postavu i s těmi drobnými ňadry, najednou mi to přijde lepší, než být nějaká matróna. Takže holky, buďte za svoje útlé postavy rády,“ vzkazuje Eva. Jenže ono se to lehce řekne, ale když je ti patnáct, dala bys cokoli za větší prsa. Navíc tví spolužáci se dostávají do puberty a všímají si holek s velkým poprsím. Zkrátka ve své nedospělosti neumí ocenit krásu ženy celkově.

Velikost prsou některé holky řeší svérázně, jak je vidět ve videu:

Na veřejnosti s rodiči

Taky tě tak štvalo, když si tvoje mamka vynutila, že půjde s tebou kupovat boty, nebo že tě doprovodí na nádraží, když jsi měla s kámoškama jet na výlet? Asi je to všude stejné, a teenageři prostě těžce nesou, když je rodiče ztrapňují, i když to myslí dobře. Dneska už to ale asi vidíš jinak, viď? A ráda s nimi zajdeš třeba do kavárny. „Můj otec byl tělocvikář na naší škole, takže mě ztrapňoval každou chvíli. On si to tedy nikdy nepřipustil, protože měl pocit, že mě buď jen škádlí, nebo má o mě starost, ale já se mu snažila vyhýbat, jak jen to šlo. Když jsem ho potkala, dost často z legrace říkával: „Barčo, co tak sklesle, zavřeli ti jesle?“ a u tak trapného vtípku se smál na celou chodbu,“ svěřila se nám Bára (38 let), která se tomu dnes už také směje.

Jak líbám?

Znáš to jistě taky. Šeptanda na škole o tom, jak umíš líbat. Petr, se kterým ses na školním výletě vykousla, se svěřil Lucce a ta to řekla Martě a přes další tři holky a dva kluky se k tobě doneslo, že líbat neumíš. Kdo ví, co na tom bylo pravdy, nicméně strach z toho, že nám francouzské pusy nejdou, jsme měly všechny. Některé to trénovaly na polštáři, jiné se vyptávaly svých zkušenějších kamarádek, jak na to. Dnes řešíš tisíc věcí, ale to, jestli umíš líbat nebo ne, opravdu ne. „Líbat podle mě umí každý, záleží na tom, jestli se ti ten chlap líbí, co k němu cítíš. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se zamilovala a pak zjistila, že ten dotyčný neumí líbat. To jsou starosti opravdu jen puberťáků, dnes o tom takhle nepřemýšlím,“ napsala nám svůj názor čtenářka Dáša (31let).

Akné trápí většinu náctiletých

Problémy s pletí dokázaly každé holce pořádně zatopit. I když jsme vyzkoušely všechny krémy, mastičky a peelingové masky, pupínky znovu vítězily. Bohužel, akné k dospívání patří, a i když se dá pomocí kosmetiky zmírnit, občas jsme se uhrovité pleti nevyhnuly.  Některé ženy mají potíže s pletí i v dospělosti, ale když je nejhůř, zamáznou to make-upem a vyrazí ven. Navíc už ví, jak se na noc lépe ošetřit a nemačkají si pupínky během dne špinavými prsty. S hnisavými boláky má zkušenosti Vendy (22 let). „Pořád jsem si pupínky mačkala, až z toho byly zarudlý boule. Nic mě netrápilo tolik jako ta pleť,“ posteskla si Vendy. „Dneska už vím, že se dá všechno řešit kosmetikou, úpravou jídelníčku a když se mi nějaký ten pupínek objeví, mávnu nad tím rukou. Nikdo není dokonalý, tak co.

První návštěva gynekologa

Důvodů, proč ses bála zajít poprvé ke gynekologovi, bylo více. Měla jsi strach z bolesti, styděla ses a obávala ses, že v čekárně narazíš na nějakou známou. Taky ses strachovala, co když ti doktor řekne, že něco není v pořádku. Prostě to byla jedna velká neznámá.  Nyní, i když ti pořád není návštěva tohoto specialisty příjemná, chodíš za gynekologem už beze strachu. Prostě sis sama ozkoušela, že se není čeho bát. Nejhorší je prostě to neznámo podpořeno různými historkami. „Když mi bylo čtrnáct, spolužačka jednou vyprávěla, jak musela jít kvůli nějakému výtoku ke gynekologovi. Říkala, že jí to hrozně bolelo, a že už tam nikdy nepůjde, i kdyby se jí potíže vrátily. Já jsem se kvůli tomu tam bála jít až do svých osmnácti. Pak jsem zjistila, že to taková hrůza není. Doktoři jsou přeci doktoři a neublíží.  Bála jsem se zbytečně. Takže holky, nemáte se čeho bát. Horší je něco podcenit,“ radí Pavla (24let).

Pamatuješ si, co tě v pubertě děsilo a dnes nechápeš proč? Co jsi nejvíc řešila? Napiš nám svoje trable s dospíváním. A když už jsme u toho dospívání, podívej se do naší fotogalerie. Pamatuješ?

Foto: Shutterstock.com, facebook.com