Příběh čtenářky: Život se starším mužem už mě nebaví, ale máme dceru…

Vždycky jsem tíhla ke starším mužům. Už na střední škole se mi líbili kluci o pět let starší, a když jsem někdy měla nějaký vztah se svým vrstevníkem, netrval dlouho. Prostě kluci v mém věku mi přišli nevyzrálí a příliš dětinští. Takže není divu, že jsem si nakonec vzala muže výrazně staršího.

Jirku jsem potkala, když mi bylo pětadvacet let a šla s kámoškou na kafe. Měly jsme oblíbenou kavárnu, ale bylo narváno, a tak jsme si sedly k jednomu chlápkovi a po chvilce jsme se s ním daly do řeči. Byl sice o dost starší, jak se mi později svěřil, bylo mu čtyřicet osm let, ale mně to tak nepřipadalo. Prostě byl živel a sršel optimismem a mládím. A když mě pozval na rande, kývla jsem, protože jsem už byla přes rok sama a tak jsem si řekla proč ne. Začali jsme spolu nejen randit, ale navážno chodit. Do Jirky jsem se totiž celá zbláznila. I když jsem slyšela kdesi uvnitř sebe takový malý varovný hlásek, že věkový rozdíl mezi námi je přeci jen výrazný, nedokázala jsem si pomoci a spadla do toho. Svou vitalitou předčil muže mého věku.

Energie měl více než dvacetiletý mladík 

Chodili jsme spolu do společnosti, tančit, do kina, na večeře a hodně cestovali. A nikdo mu nehádal jeho věk. Když jsem ho představila svým rodičům, zpočátku nic nenamítali, ale jen do doby, než se dozvěděli, kolik mu přesně je. Moje máma mě varovala, že teď mi možná vyhovuje, ale za pár let začne stárnout a já budu stále mladá. Nevěřila jsem.

Jirka začne stárnout až za dvacet let, říkala jsem si, a kdo ví jestli. Jirka byl úplně jiný než ostatní muži. Měl obrovskou energii, a to i v posteli. Na sex jsem si rozhodně stěžovat nemohla. Možná to bylo také tím, že měl bohaté zkušenosti, ale myslím, že příčina byla i v jeho povaze. Byl nesmírně něžný a zároveň vášnivý. A hezký. I když mu táhlo na padesát, měl hezkou tvář a krásné svalnaté tělo, protože každé ráno chodil běhat. Takže jsem byla rozhodnuta, že s ním zůstanu.

Rodinný život ho zklidnil 

Po třech letech chození mě Jirka požádal o ruku a já souhlasila. Máma, místo toho, aby byla šťastná, se rozbrečela. Že si prý kazím život. Že jsem ještě mladá. Ať se svatbou počkám, a že není divu, že ten můj se tolik žene do chomoutu, když už mu ujíždí vlak. Pořádně jsem se s ní pohádala a Jirku si stejně vzala. Za dva roky, zrovna mi bylo třicet, jsem otěhotněla a za devět měsíců se nám narodila krásná holčička. A v Jirkovi se probudily opravdu otcovské sklony a o Elišku se staral vzorně.

Život se nám výrazně změnil a my, místo kaváren, tančíren a výletů do ciziny, začali chodit na dětská hřiště a do cukráren. Já samozřejmě byla také plná mateřského citu, takže jsem neměla chuť na nějaké bujaré večírky a užívala si tyhle rodinné chvilky. Jenže když Elišce byl rok, už jsem byla unavená jen starostí o ní a o domácnost a tak jsem si občas někam vyrazila. Jirka vždy Elišku ochotně pohlídal a já začala chodit do kina a na kafe s kámoškami. Když jsem ale byla doma, Jirka toho nijak nevyužil a za zábavou nevyrazil. 

A začal stárnout!

Po čase mi začalo vadit, jak se Jirka změnil. Za necelý rok už půjde Eliška do školky a už je velká na to, aby strávila několik dní u babičky. Poprvé, když jsem ji odvezla k mé mámě, tak jsem se těšila, jak si s Jirkou volné dny užijeme. Říkala jsem si, jak vyrazíme na večeři, do baru nebo se budeme jen tak toulat ulicemi a užívat si volno. Jenže Jirka o nic z toho neměl zájem. Jediné, čeho jsem docílila, byla večeře, u které jsme si dali každý jednu skleničku, a Jirka už chtěl jít domů, že prý se potřebuje dospat. Říkala jsem si, že druhý den bude mít třeba více síly, ale raději zůstal doma u televize. A mně došlo, že ho dohnal věk. Vždyť mu bude za pár let šedesát, zhrozila jsem se. Najednou jsem si všimla toho, že je starý. Prostě jsem v tom křesle viděla sedět starého muže, který je rád, že má klid. Přestal se i mladistvě oblékat a často sedával doma v teplácích a popíjel čaj. Viděla jsem jeho vrásčité ruce a zděsila jsem se. 

Podřimuje u televize a těší se na důchod

Vím, že to ode mě není hezké a asi působím dost povrchně, ale prostě to tak je. Za těch několik let se změnil ve stárnoucího muže a mě už přestal přitahovat. A nejde jen o tělo, ale i jeho mysl. Říká, že on už má vše za sebou, cestování pro něj není a bujaré večírky už vůbec ne. A já jsem teprve v Kristových letech!  Představa, že tahle budeme žít do konce života, mě děsí. Ještě bych chtěla tak deset let žít jako mladá. Chodit mezi své přátelé a blbnout. Ale Jirka nejraději doma lehce popíjí červené víno a podřimuje u televize. 

Chci od něj pryč. Mám na to právo?

A co bude za pár let? Vždyť já ještě nepřekročím čtyřicítku a jemu bude přes šedesát a bude se těšit na důchod. Vím, že tohle jsem si měla uvědomit dříve, ale co teď s tím nadělám. Prostě chci si ještě užít svá poslední léta mládí nějak jinak než po jeho boku. A dokonce se mi začali líbit muži mého věku. Přemýšlím nad rozvodem, i když vím, že to vůči němu není správné, ale i já mám přeci právo na štěstí.  Nebo mám zatnout zuby a prostě žít život takový, jaký jsem si před několika lety vybrala já sama?

Co myslíš? Je od Andrey sobecké, že chce od něj odejít? Má s ním zůstat už jen kvůli Elišce nebo raději vzít nohy na ramena a žít si tak, jak chce? Co bys jí poradila? Napiš nám do diskuze.

Foto: Shutterstock.com