Příběh čtenářky: Zamilovala jsem se do muže své nejlepší kamarádky

„Jana je moje kamarádka už od dětství, a nikdy jsme si navzájem nelezly do zelí,“ začíná svoje vyprávění Iveta, „máme totiž dost odlišný vkus na chlapy, a tak už na střední se mi líbili jiní kluci než Janě. Za to jsem byla opravdu ráda, protože holky v našem okolí dost často řešily různé zrady svých kámošek.

Když Jana začala ve svých pětadvaceti chodit s Pavlem, jen se potvrdilo, že máme zájem o jiné muže. Pavel byl až moc velký střelec, nedozrálý a jen samé srandičky. Ani vzhledově se mi moc nelíbil. Jana z něj ale byla nadšená, procestovala s ním půlku světa a ne jednou se dostali do velkého průšvihu. Já jsem vždy byla spíše usedlejší, potřebovala jistotu a vše mít promyšlené a naplánované. Taky jsem si vzala muže, který mé očekávání splňoval a působil jako racionální chlapík.

Já se rozvedla a začal se mi líbit Pavel

Možná jsem se změnila, nebo nevím, co se stalo, ale můj muž mi po pěti letech vztahu začal připadat příliš nudný a až moc úzkostlivý. Začali jsme se hádat kvůli maličkostem, například mu vadilo, že věci nejsou na svém místě nebo že jsem si domů přivedla kamarádku a on chtěl mít klid. Rozvedli jsme se, a to i přesto, že spolu máme malou dcerku.

Ale teď zpět k mé kamarádce Janě a jejímu muži. Ten se totiž také změnil. Už dávno není takový dobrodruh, ale stal se z něj rozumný a milý chlap a musím říct, že vyrostl do krásy a zmužněl. Zatímco Jana je pořád střelená a dost neuvážená. A to i přesto, že jí je už třicet tři let. Děti nemají žádné, a zdá se, že Jana o nich ani neuvažuje.

Ona si ho nezaslouží

A já jsem si před několika měsíci všimla, že mi ten její Pavel vlastně imponuje. Scházíme se všichni tři v jedné hospůdce a kolikrát se s Pavlem dáme do řeči, že nemůžeme ani přestat. Líbí se mi jeho názory, je všestranný a dokáže mluvit o spoustě věcí. Ale to není vše, přitahuje mě i jako muž a už jsem o něm měla několikrát sny, erotické samozřejmě. A pak jsem si to jednoho dne musela přiznat. Do Pavla jsem se zamilovala.

Když mi třeba Jana zavolá, že nemůžou přijít do hospody nebo že ruší společný výlet, jsem smutná ne kvůli ní, ale protože neuvidím Pavla. Pomalu začínám Janu nenávidět, že má doma tak skvělého muže a podle mě si ho neváží. Už sama Jana se i svěřila, že jim to neklape, a že se dost hádají. A já místo toho, abych ji vyslechla a poradila, jak vztah zlepšit, agituji pro rozchod.

Co když o tom ví?

Samozřejmě nevím, jestli Pavel mé city opětuje a bojím se mu naznačit, co k němu cítím, ale i tak podle mě svou kamarádku zrazuji. Přemýšlím o tom, že jí to řeknu, i když nemám vlastně pořádně co. Někdy mě taky napadá, jestli si její muž třeba nevšiml toho, jak se na něj dívám nebo jak využívám každé příležitosti se ho dotknout. Co když to ví a co když se třeba o tom s Janou bavili? Třeba jim to přijde úsměvné a doma se nad tím jen smějí,“ má obavy Iveta a neví, jak se svou zamilovaností naložit.

Co bys poradila Ivetě? Má se o muže své nejlepší kamarádky nějak snažit a dát mu najevo, že jí není jako chlap lhostejný? Nebo se má raději poohlédnout jinde a neriskovat holčičí přátelství?

Foto: Shutterstock.com