Příběh čtenářky: Můj přítel mi zakazoval jíst

Nikdy jsem nežila nějak zvlášť nezdravě, nekouřila jsem a nepřeháněla to ani s pitím, ale jsem taky jen člověk, takže si občas dopřeji pořádný čokoládový dortík nebo hamburger s velkou porcí hranolek. Když tak o tom přemýšlím, vlastně jsem nikdy nebyla náročná a vždy jsem se dokázala přizpůsobit. Takže když jsem se seznámila s Jirkou, tak mi nevadilo, že je vegan a docela jsem si oblíbila veganské restaurace, kam mě zval na večeře. Po čase jsme spolu začali bydlet a já automaticky vařila jen bezmasá jídla a musím říct, že mi chutnala a maso mi nechybělo. Ze svých nákupů jsem vyřadila i smažené brambůrky a čokoládové tyčinky, protože Jirka vedl opravdu zdravý život. Po večerech u televize jsme chroupali mrkev a dýňová semínka a já zjistila, že jsem shodila dvě kila a cítila jsem se lehčí.

Tajný chlebíček

Po půl roce jsem ale přeci jen začala mít chutě i na něco nezdravého a sem tam si někde na stojáka slupla chlebíček s majonézou. Ale tajně. Jirka byl zdravou výživou úplně posedlý a totéž očekával i ode mě. Veganství a odmítání přesmažených pokrmů jsem znala od mých přátel, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by i mě do toho nutili. Jenže Jirka žil ve své bublině zdravého života a čím dál více se snažil mě do ní zatáhnout. A nejen mě.

Když nás moje máma pozvala na oběd, nedopadlo to nejlépe. Samozřejmě že jsem ji informovala o Jirkově veganství a tak nám připravila zapečené brambory se zeleninou, ale i to bylo Jirkovi málo a stěžoval si, že je tam příliš oleje. Ovšem pravý konflikt nastal, když si můj táta po obědě dal pivo a můj mladší bráška schroupal půl tabulky čokolády. Jirka okamžitě začal s výčtem škodlivých látek, které v mléčné čokoládě jsou, a doporučil mu, když už ji prý musí mít, ať si dá čokoládu hořkou. S tím se samozřejmě u mého malého brášky nechytal, tak se pustil do táty. O pivu mluvil jako o největším zlu a přednáška mu vydržela na rovných dvacet minut. Když jsme z návštěvy odcházeli, vyčetla jsem Jirkovi, že naši ho přijali takového, jaký je, ať udělá totéž. Ale on mě odbyl s tím, že přeci nemůže nečinně přihlížet, jak si někdo kazí zdraví.

Chtěl zdravou matku svých dětí

Jedli jsme zdravě, alkohol kromě nějaké té skleničky vína nepili a hodně jsme sportovali. Jenže já se přestala cítit dobře. Občas mě honila mlsná, a když jsem si tajně koupila balíček chipsů a Jirka na to přišel, byl oheň na střeše. „Fakt musíš jíst ty odporné jedy?“ zaútočil na mě a já se cítila jako malá holka, co něco provedla. Místo toho, abych se mu postavila, slíbila jsem mu, že už to nikdy neudělám. Jenže seznam zakázaných potravin rostl a já tak nesměla kupovat kečup, bílé pečivo, ale když mi sáhl i na mé oblíbené špagety, řekla jsem si dost.

Došla si pro dva chlebíčky s vajíčkem a majonézou a dva větrníky. S chutí jsem to před ním stláskala a pak mu oznámila, že je moje věc, co jím. Jenže jsem narazila. „Jednou s tebou chci mít dítě a potřebuju, abys byla fit,“ oznámil mi nakvašeně. Namítla jsem, že děti mají i masožravci a ženské, co chodí do cukráren, ale jen jsem přilévala olej do ohně a ten večer jsme se pohádali. Byla jsem rozhodnuta, že od něj odejdu, ale ráno ke mně přišel s omluvou, že to tak nemyslel, že chce pro mě jen to nejlepší. Já, protože jsem ho milovala, zase, husa hlupá, ustoupila. Dál jsme chroupali mrkev a já zase podnikala tajné výlety do lahůdek na chlebíček nebo špičku. Asi jsem si i zvykla. Ale…

Když se ucho utrhne

Jednou jsme pozvali naše přátelé, Moniku a Pavla, kteří si sebou přinesli „hromadu jedů“, jak okomentoval Jirka. Otevřeli jsme si víno a popíjeli, ale když Pavel načal druhou láhev, Jirka rázně řekl, že my si už víno nedáme. Kdyby řekl, že on si nedá, bylo by to v pořádku, ale to slovo „my“ ze mě udělalo ženskou, co musí poslouchat. Pavel se to snažil zachránit a prohlásil, že já si třeba dám, ale Jirka znovu opakoval, že nám už to stačilo. Pohár mé trpělivosti přetekl a já víno přijala a dokonce jsem se natáhla pro jeden brambůrek z jejich balíčku. „Budeš nemocná,“ varoval mě Jirka, ale já byla lehce ovíněná a tak jsem jen pokrčila rameny. Když se do mě před přáteli pustil, jak do malé holky a vytrhnul mi další chipsu z ruky, pohádali jsme se tak, jako ještě nikdy.

Rozchod? Otevřela jsem si chipsy a víno

Druhý den jsme spolu nemluvili a já už tentokrát věděla, že to je konec. Když jsem si balila věci, omlouval se mi, ale trval na tom, že prostě šíří osvětu, a že chce pro mě jen to nejlepší. Řekla jsem, že já snad moc dobře vím, co je pro mě nejlepší a odešla. Je to rok, co jsme od sebe a já v klidu můžu u televize otevřít balíček brambůrek a láhev vína. Ale nepřeháním to, občas si do misky nasypu dýňová semínka a k večeři uvařím zeleninu, ale držím se hesla všeho s mírou.

Co tomu říkáš? Myslíš, že Tereza udělala dobře? A chodila jsi někdy s někým, kdo to s životním stylem přeháněl tak jako Jirka v Terezině zpovědi? Napiš nám do diskuze. A pro všechny ty, co občas rádi zhřeší, je tu galerie dortů, kterým fakt nejde odolat. A navíc s vánoční tématikou. Nááádhera. 🙂

Foto: shutterstock.com, facebook.com