Příběh čtenářky: Můj chlap by se pro cizí rozkrájel, odnáším to já

Je jasné, že každá z nás si chce najít hodného a obětavého chlapa. Požadujeme nejen to, aby se choval pěkně k nám, ale i k těm ostatním. Jenže když jeho obětavost vůči ostatním překročí určitou mez, tak se to může obrátit proti nám. Protože mít doma muže, který vyhoví každé prosbě svých kámošů, zůstane v práci déle za nemocného kolegu a víkend stráví stěhováním souseda do jeho vysněného domku, není úplně ideální. Je hezké, že pomáhá ostatním, ale je také těžké žít s někým, kdo neumí ostatním říct ne. Své o tom ví naše čtenářka Jitka (31 let), která se s námi podělila o svůj příběh.

Učarovala mi jeho dobrota

Když jsem poznala Michala, věděla jsem, že to je přesně ten typ chlapa, co nenechá nikoho na holičkách. A to mi imponovalo. Zkrátka nestála jsem se o žádného zlobivého drsňáka, který má sice sexy pohled, ale jeho povaha už tolik krásná není. Michal byl jiný, poznala jsem ho právě díky jeho dobrotivé povaze. Před třemi lety jsem na jednom dvoudenním zájezdu do Vídně, kam jsem si zajela sama, abych si od všech odpočinula, ztratila peněženku. Michal slyšel, jak se svěřuji vedoucí zájezdu a ihned se nabídl, že mi pomůže zablokovat kreditní kartu a půjčí peníze. Protože byl z Prahy jako já, tak nebylo těžké se po návratu domů sejít a finance mu vrátit. Pozval mě při tom na skleničku a já se s ním cítila tak dobře a v bezpečí, že jsem přikývla na další schůzku.

Pomáhal mi od začátku

Takže jsme spolu začali chodit a Michal se ke mně choval čím dál líp. Musela jsem ocenit, jak mi se vším pomáhal, staral se o mě, a dokonce nejednou pomohl i mým blízkým. Když musela moje maminka do nemocnice, odvezl ji tam, když si moje sestra zařizovala nový byt, sestavil jí nábytek. A podobné služby se vlastně děly pořád. Nechápala jsem, kde na to bere energii, a hlavně chuť pomáhat ostatním. Já jsem z práce kolikrát tak urvaná, že chci jen svůj klid a nic neřešit.

Využívali ho

Michal ale nedokázal být v klidu, když někdo jiný potřeboval pomoc. Měl pocit, že když ho někdo o cokoli požádá, nemůže odmítnout. To, že pomáhá mně nebo mé rodině, se mi líbilo. Ale už jsem tolik nejásala, když vyhověl prosbám ostatních. Měla jsem totiž pocit, že lidé v jeho okolí ho spíše využívají. Hlavně jeho kamarádi, kteří si k němu chodili půjčovat peníze nebo mu volali, že nutně potřebují doma něco přestěhovat či se stal prostě jen vrbou, když se potřebovali vypovídat. On nikdy nedokázal říct ne. Vzhledem k tomu, že jsme spolu po půl roce známosti začali bydlet, jeho ochota pomáhat ostatním měla vliv i na můj život.

Občas u nás někdo přespal, nebo se stavil pozdě večer, že něco potřebuje, telefon zvonil pořád včetně víkendů. Snažila jsem se jeho povahu tolerovat, vždyť nedělal nic špatného, nepodváděl mě, nemlátit, naopak, byl prostě moc hodný. Ale i přes mou snahu jsem cítila, že to na náš vztah má špatný vliv, takže jsem šla s pravdou ven. Řekla jsem mu opatrně, jak moc mě jeho altruismus k ostatním štve. Měla jsem štěstí, i on sám přiznal, že s tím bojuje, a že je rád, když jsem o tom začala. I on měl pocit, že prostě pro ostatní dělá více, než je třeba. Od té doby s tím začal něco dělat a já byla svědkem, jak do telefonu říká „ne“. Opět měl více času pro mě.

Rekonstrukce našeho hnízdečka? Není z čeho, dotuje kamarády

Byla jsem ráda, že nám vztah klape, měli jsme konečně více času pro sebe, a Michal podle mě více zmužněl. Trochu toho ďábla by přeci jen měl každý chlap v sobě mít. Tahle jeho změna prospěla našemu soužití a po dvou letech vztahu mě Michal požádal o ruku. Začala jsem plánovat svatbu a taky si plánovala, že bychom mohli zrekonstruovat náš byt. Michal ale přiznal, že nemá dostatek financí, protože před několika dny půjčil velkou sumu jeho kamarádovi. „Na co?“ chtěla jsem vědět. Jeho odpověď mě šokovala. Jeho kamarád si chtěl splnit sen a procestovat půlku Evropy na motorce. Kterou neměl, a tak sháněl peníze, kde se dalo a vzpomněl si také na Michala.

Ostatním vyhoví, na mě už nezbude

Dost jsme se kvůli tomu pohádali, ale pak jsem to hodila za hlavu a řekla si, že peníze nejsou důležité. Naplánovali jsem si na víkend výlet, a já to brala jako cestu k usmíření. Jenže v sobotu ráno si jeho kolega přišel půjčit Michalovo auto. To jeho se totiž porouchalo a on chtěl na víkend odjet za svými rodiči. „Proč nemůže jet vlakem on?“ chtěla jsem vědět, když mi Michal navrhl, že na výlet pojedeme vlakem. Na žádný výlet jsme nakonec nejeli. Pohádali jsme se a já teď nevím, jestli si muže, který je až příliš hodný, mám vůbec vzít. Mám ještě čas si to rozmyslet, ale nechci udělat životní chybu. Co když už nikdy takhle hodného chlapa nepotkám? Ale na druhou stranu se bojím, jak by vypadal náš život. Chci mít jednou děti a chci mít pro ně to nejlepší, a tak nechci, aby se můj muž věnoval jiným více než své vlastní rodině… váhá Jitka a není tak rozhodnutá, jestli s mužem svých snů zůstat nebo ne.

Co si myslíš o jejím Michalovi ty? Má s ním zůstat, nebo je jasné, že by se Michalova ochota pomoci všem ostatním negativně podepsala na jejich společném životě? A máš zkušenosti s příliš hodným chlapem? Napiš nám do diskuze.

Text: Alžběta Bublanová

Foto: Profimedia.cz