Příběh čtenářky: Mám plné zuby manžela, nevím, jestli tu karanténu jako pár ustojíme
Být zalezlí doma, izolovaní od celého světa, od přátel i rodiny, je na chvíli určitě skvělé. Najednou máme spoustu času na to si užít jeden druhého navzájem, když konečně vylezeme z postele, tak se vrhneme na zvelebování domu či bytu, ale pak dojdou nápady i práce a tvůj protějšek ti začíná lézt pěkně na nervy. Stejně jako naší čtenářce Jitce, která má pocit, že z karantény půjde rovnou k rozvodovému právníkovi…
Zdroj: www.shutterstock.comVšechno bylo fajn
„A když říkám všechno, myslím tím všechno,“ začíná svůj příběh čtenářka Jitka (31 let). „S manželem jsme spolu už deset let, takže jsme zvyklí na všechny naše chyby a nedokonalosti, přesto se spolu dokážeme bavit, nehádáme se, nebo jen málo a většinou umíme své spory rychle vyřešit a panuje mezi námi opravdu velká láska. Nebo možná panovala? Odborníci tvrdí, že krizové situace lidi sbližují, ale já mám spíš pocit, že nás pěkně rozdělují.
Zavření doma
Před dvěma týdny zavřel Petrův podnik své kanceláře a poslal zaměstnance na home office. Já pracuji z domova normálně, i když dost často využívám pro svou práci sdílené kanceláře nebo Hub, takže se setkávám s lidmi. Jenže po vypuknutí téhle krize jsme teď oba zavření doma a mně to začíná přerůstat přes hlavu. Jednak jsme si totálně otočili denní režim, jsme dlouho do noci vzhůru a pak dlouho ráno spíme, pak oba dva honíme svou práci, do toho vaříme a řešíme každou kravinu.
Hádky na denním pořádku
Přijde mi, že se dohadujeme téměř o všem. Neshodneme se snad ani na tom, jestli chceme špagety s rajčatovou nebo sýrovou omáčkou. Mám pocit, že ten tlak už nevydržím. Snažím se jít každý den běhat do přírody a jsem neskutečně vděčná za to, že máme kousek od nás pole, louky a les, ale zjišťuju, že se mi čím dál méně chce vracet domů. Myslím, že Petr je na tom stejně. Odpovídá na půl pusy a občas ho přistihnu, jak se na mě zkoumavě dívá.
Dýchá moc nahlas
Studuje všechno, co udělám, minule mi dokonce řekl, že koušu jogurt a že to snad nikdy u nikoho neviděl. S úsměvem jsem odvětila, že jsem taky nikoho neslyšela tak hlasitě srkat vlažnou polívku. A on na to, že by bylo fajn, kdybych aspoň jednou servírovala polévku teplou. No došli jsme k tomu, že mám pocit, že hlasitě i solí a pepří a to nemluvím o jeho dýchání. Opravdu někdo takhle nahlas dýchá? Mám pocit, že moje první cesta povede k rozvodovému právníkovi. Jsem zoufalá,“ uzavírá své vyprávění Jitka.
A podobné zkušenosti mají i některé další čtenářky:
Lucie (29 let): „Cítím s Jitkou, já si začala teď mnohem víc všímat zlozvyků svého muže a hlasité dýchání je jedno z těch lepších. Neustále se válí na gauči a vytáčí mě už i jeho poloha. A to nemluvím o tom, že pořád něco doluje v nose.“
Karolína (25 let): „Ten můj zase hlasitě polyká, když jí, přísahám, že to musí slyšet i sousedi.“
Hanka (31 let): „Co říct no, mám to stejně, vytáčí mě, jak se obléká, jak srká kafe, jak hlasitě mrká…“
A nám je jasné, že s podobnou situací bojuje spousta z nás. Co bys Jitce poradila ty? A máš stejnou zkušenost, je něco, čím tě partner neskutečně vytáčí? Napiš nám do diskuze…
Foto: Shutterstock.com
