Přepadla vás jarní unava, trápí vás únavový syndrom nebo jen trpíte lenoru

Když únava neodchází, patrně nám cosi schází…

Někteří spoléháme, že dojde ke spontánnímu zlepšení, nebudeme-li nic dělat, nebo začneme energicky cvičit, fyzicky se namáhat, abychom únavu překonali. Obojí je extrém, který nakonec může vést ke zhoršení únavy.

Únava může pro různé lidi znamenat různé pocity nebo prožívání – od normálního pocitu utahání, běžného i pro zdravé lidi, až k pocitům bolesti, podrážděnosti, frustrace a někdy i horší nálady nebo úzkosti. Únava se rovněž často objevuje při dlouhodobých vztahových problémech a napětí.

Ať je však příčina únavy jakákoliv, vždy jde o reálný a handicapující problém

O únavě mimo jiné víme, že ať původně byla vyvolána čímkoliv, není to nezbytně příčinou jejího dalšího udržování. I když se chronický únavový syndrom jen vzácně objevuje v dětství, jeho četnost výrazně narůstá v adolescenci. Později se nezdá, že by tato porucha ovlivňovala více nějakou speciální věkovou skupinu. Je o něco častější u sedavých povolání než u manuální práce. Přestože dlouhodobou únavou trpí okolo čtvrtiny populace, jen malá část (asi 2–3 % populace) splňuje kritéria pro chronický únavový syndrom.

Únava může být také spojena s dalšími tělesnými příznaky: bolesti hlavy, závratě, zvedání žaludku, škrábání v krku, bolesti, bodání nebo pálení ve svalech či šlachách, mravenčení v prstech, závratě a potíže s rovnováhou, přecitlivělost na světlo a hluk aj., také potíže s koncentrací, problémy s pamětí a neschopnost najít správné slovo.

Únavu nikdo nebere vážně, zvláště jestliže lékař nemohl zjistit žádnou fyzickou příčinu…

I když si řádně odpočineme, vyčerpání neodezní, někdy se naopak prohloubí. S délkou odpočinku mohou pocity únavy paradoxně narůstat. K tomu dochází z řady důvodů. Předně u nadměrného odpočinku dochází ke ztrátě kondice a ochablosti svalů. K atrofii svalstva a snížení srdeční a plicní kondice dochází již po jednom dni odpočinku, výrazněji se však projeví po týdnu nedostatečné aktivity. Pokud tedy odpočíváme déle, musíme počítat s tím, že i běžné činnosti pro nás budou znamenat nadměrnou únavu.
Jiní lidé mění nebo snižují svou aktivitu podle intenzity únavy. Výsledkem je střídavý vzorec odpočinku a aktivity. Příliš mnoho aktivity v jeden den vede k vyčerpanosti a následné nicnedělání po několik dní vede k pocitu ještě větší únavy, která se pak projevuje, i když se pokoušíme dělat běžné jednoduché činnosti.

Režim aktivity a odpočinku

Pokud dojde kvůli infekci či jiným zevním vlivům k narušení běžné úrovně naší aktivity, ať už jde o práci, trávení volného času, starání se o děti či společenské a kulturní aktivity, je na místě co nejdříve se vrátit ke stejné úrovni, nesnažit se ani dohnat to, co nám uniklo, ani dlouhodobě nesnižovat aktivitu, jinak se nám to může vymstít v udržování stavu únavy.

Mnozí lidé se cítí nadměrně unaveni proto, od nich ostatní nebo oni sami očekávají nadměrný výkon. Někteří lidé dlouhé hodiny těžce pracují a nedopřejí si dostatek spánku. Jiní se přehnaně starají o rodinu, vedou domácnost, utápějí se ve starostech o děti apod. Tento shon může být ještě zhoršen, když do toho onemocní. To může být „kapka, kterou džbán přeteče“. Jakmile jednou chronická únava vznikne, může být udržována přehnanou snahou ji pomocí nadměrné aktivity překonat. Zejména ve chvílích, kdy se člověk cítí trochu lépe, rozhodne se vše dohnat. Vrhne se záchvatovitě do činnosti. To ho spolehlivě za chvíli srazí zpět na pohovku a přesvědčí, že chronická únava stále trvá. Pak má tendenci odpočívat stále delší dobu. Obvykle následuje po čase další záchvat aktivity a další delší odpočinek. Snaha dělat náhle příliš mnoho je tedy jedním z udržovacích faktorů únavového syndromu.

Když únavě podlehneme…

Děláte toho příliš málo

To, že mnozí lidé se cítí unaveni, protože toho dělají příliš, je dobře známo – i když změnit tento vzorec bývá obtížnější, než by se zdálo. Platí však i opak – člověk se může cítit nadměrně unavený, protože toho dělá málo. Můžete si myslet, že to odporuje zdravému rozumu. Dá se to však snadno pochopit. Téměř každý, kdo je postižen virózou, zejména když má horečky, to zvládá tím, že toho začne méně dělat – stráví více času v posteli, nepracuje apod. To je normální, rozumné a účinné, pokud to netrvá dlouho. Pokud člověk odpočívá nadměrně nebo příliš dlouho, příznaky únavy přetrvávají nebo se zhoršují. Někteří lidé ve snaze zvládnout tyto příznaky se zcela pochopitelně i nadále vyhýbají aktivitě. Každé vyhnutí se aktivitě může znamenat malý pocit úlevy: „Tak co, udělám to až zítra, až se budu cítit lépe.“ Zpočátku se opravdu mohou cítit o něco lépe. Avšak při dalším pokusu o činnost se příznaky únavy znovu objeví buď okamžitě, nebo po krátkém časovém období.

Zdánlivě se tím potvrzuje, že činnosti je nutno se vyhýbat nebo ji změnit. Ale ve skutečnosti nechtěně došlo k rozvoji bludného kruhu příznaků: vyhýbání se nebo snižování aktivity vede k dočasnému ústupu příznaků, dlouhodobě však klesá kondice a pokus o aktivitu vede k nadměrné únavě. Důkazy z výzkumu to ukazují jasně – čím delší je odpočinek po virové infekci, tím více příznaku únavy mají lidé za půl roku poté. Nadměrné odpočívání vede ke ztrátě kondice kardiovaskulárního systému, nervového autonomního systému a svalového systému. Celkově v důsledku déletrvajícího odpočinku dochází ke zhoršení příznaků, ke snížení činnosti, k pocitům bezmocnosti, ztráty sebeovládání a k omezenému životu. A tak příliš málo aktivity může být právě tak škodlivé jako příliš mnoho práce.

Petr Matějček
Chronická únava (Portál)

Tip feminy: Místo říje silný samičí orgasmus. Lidský sex je složitý, protože rozum chce být veliký
Čchi-kung není bojové umění. Prastaré čínské cvičení harmonizuje čakry