Pět mýtů o sadomasochismu
V říjnu se na pultech knihkupectví objeví erotický román Padesát odstínů šedi britské autorky E. L. Jamesové, který se stal krátce po svém vydání světovým bestsellerem a otevřel živou diskusi o tabuizovaných sexuálních praktikách. Do jaké míry je příběh důvěryhodný?
Zdroj: archiv redakceKniha označovaná jako „porno pro matky“ je vystavěna na vztahu nezkušené, nevinné dívky a staršího okouzlujícího boháče. Jeho pojetí sexuality je však, zřejmě vlivem traumat z dětství, dost odlišné od běžné populace. Mladičká studentka ho přitahuje, ale přijme ji k sobě jen za svých vlastních podmínek…
Kostra příběhu masově láká čtenářskou obec, odborníci z řad sexuologů k ní však mají své výhrady. Román podle nich jen kopíruje zajetá klišé o lidech se sklony k sadomasochismu, aniž by vycházel z reálných podkladů. Které mýty je pobouřily v první řadě?
Mýtus 1: Dominantní partner je násilné povahy
Fakt, že někoho vzrušuje naplácat partnerce na holou, ještě neznamená, že jí chce ubližovat. Hrát lehkou SM hru vyžaduje silnou důvěru mezi oběma zúčastněnými. Submisivní polovička musí mít naprostou jistotu, že její „pán“ nezajde za domluvené hranice, a dominantní partner musí věřit, že za svoje potěšení neskončí před soudem. Rizika nesou obě strany, a tak pravidla vyžadují stoprocentní respekt.
Mýtus 2: Průběh hry určuje dominantní partner
Právě naopak. Sadomasochistické hrátky provozované bez ohledu na submisivní stranu by byly v rozporu se zákonem. Hra je koncipovaná tak, aby splnila erotické fantazie hlavně masochisticky založené partnerce (partnerovi). Dominantní polovička jen sestavuje „choreografii“.
[[related]]
Mýtus 3: Dominantní partner měl traumatické dětství
Z hlediska moderní sexuologie nepřesné tvrzení. Rozhodně se nedá aplikovat na každého. Lidé, kteří se v dětském věku setkali se sexuálním obtěžováním, bývají vůči pohlavnímu životu spíše zablokovaní. Nestávají se z nich kvůli tomu sadisté.
Mýtus 4: Submisivní partneři mají nízké sebevědomí
Většinou to bývá kupodivu přesně obráceně. Submisivní partner či partnerka se plně oddají moci druhého, protože k tomu mají dostatek odvahy a síly. K tomu, abyste se nechali dobrovolně od někoho ponižovat a nebrali to osobně, musíte být psychicky vyrovnaní a nesmí vám chybět nadhled.
Mýtus 5: SM znamená potěšení z bolesti
Možná vás to překvapí, ale o bolesti sadomasochismus primárně není. Rozdělení rolí „ovládat“ a „být v něčí moci“ v zásadě jen startuje hladinu adrenalinu a pocit rozkoše je navozen napětím ze situace, nikoli bolestí jako takovou. Mnohé páry, co našly zalíbení v lehkém SM, se samy cítí znechuceny lacinými pornosnímky, kde teče krev proudem. Cílem hry je zintenzívnit sexuální prožitek, nikoli si ubližovat.
A co vy? Máte rádi v posteli jemné zacházení, nebo občas také s chutí přitvrdíte?
