Parfumérka Kateřina Nováková: Precizní čich může být na obtíž, některé vůně bych raději necítila

Jak jste se dostala k této pro ženy jistě krásné profesi? 

Během bakalářského studia jsem se seriózně nadchla pro thanatopraxi, tj. úpravu těl zemřelých, která jsou zejména v anglosaských zemích během pohřbů vystavována. Cílem je zpomalit rozkladné procesy a vytvořit dojem, že zesnulý jen usnul pokojným spánkem.

Na rozdíl od starověkých kultur, kdy šlo především o přípravu nebožtíka na posmrtný život, tak v současnosti jde hlavně o usnadnění rozloučení pro pozůstalé a destigmatizaci smrti. Téma prodchnuté tradicí vykuřování bylin, balzamování těl pomocí aromatických pryskyřic a dávnými rituály přechodu tak bylo na stole a odtud již k parfémářství chyběl jen nepatrný krůček.

Pak se mi to jednoho srpnového odpoledne, během psaní seminární práce o absintu, všechno poskládalo. Když jsem si uvědomila, že existuje cesta a šance, že bych se mohla kochat pravou vůní fialek po celý rok (nebo o to alespoň usilovat :-)) bylo rozhodnuto.

Co člověk musí vystudovat, aby mohl dělat tuhle práci?

Speciální vzdělání určitě není nezbytné. Například někteří parfuméři tvrdí, že je spíše na obtíž. Pro studium proslulého ISIPCA institutu však byl dříve potřeba minimálně magisterský titul přírodních věd, nevím, jak je to dnes.

Musím ale říci, že studium jakýchkoliv přírodních věd vás hodně posune, lidsky, k určité profesionalitě, poctivosti a jistým pracovním a komunikačním návykům. Toto krásné povolání s sebou ale také nese velkou byrokratickou zátěž. Výroba parfémů spadá pod kosmetickou legislativu a komplikovanější je už snad jen výroba léčiv.

Musíte k tomu mít nějaké speciální schopnosti? Třeba nadměrně vyvinutý čich nebo něco podobného? 

Pokud budu mluvit za sebe, já rozhodně žádné speciální čichové schopnosti nemám. Naopak, mám ve skutečnosti od malička zdeformovanou nosní přepážku a omezenou nosní průchodnost, takže v podstatě cítím “na půl plynu” a můj čich se zahltí poměrně rychle. Pamatuji si, jak mě v dětství rodiče během procházek nabádali, ať dýchám nosem namísto ústy. Konzultovala jsem s ORL specialistou i operativní řešení, ale nakonec jsem to nechala být, protože jsem neměla záruky, že by nedošlo k poškození čichu.

Víte, parfémářství a zejména ta jeho kreativní stránka, se stejně děje v mozku. Je to otázka imaginace a práce s databází vůní, kterou si za svůj život vytvoříte. Precizní čich, díky kterému dovedete dekódovat každý pach, se kterým se setkáte, zní jako skvělý nástroj a působivá salonní zábava, ale může to být také značně na obtíž, a to zejména vašemu duševnímu zdraví a vnitřnímu klidu.

Divili byste se, ale v komunitě profesionálů je anosmie (tj. neschopnost cítit určitou látku, či skupinu látek) zcela běžná věc. Některý necítí salicyláty, někdo ionony, hedion, někdo veškeré mošusové molekuly od určité molekulové hmotnosti. Ovšem neznamená to, že člověk s těmito látkami nedovede řemeslně pracovat a zakomponovat je do vůně tak, aby tvořily požadovaný efekt. Občas je to ale taková práce trochu naslepo, jako u hudebníka, který neslyší specifické tóny či frekvence.

Ke spoustě vůní se tzv. pročicháte časem, některé třeba naopak po čase cítit přestanete, je to proměnlivý a nepředvídatelný svět. I proto je užitečné vést detailní záznamy, revidovat suroviny a neustále objevovat i již objevené, protože se vždy mohou vyloupnout nové vrstvy, nuance a neotřelé kombinace.

Jaké vůně máte nejraději?

Miluji vůni bílých frézií a oranžových růží, které se vyznačují obsahem beta iononu – klíčové molekuly obsažené ve fialkách, dále omamné královské lilie a vonné hrachory, něžné břízy, všechny kvetoucí stromy jara a také pozoruhodné vodní rostliny…

Jak často se vám stane, že vámi namíchaná vůně se třeba nelíbí? Co se děje potom? 

Velice rychle jsem pochopila, že míchání vůní na dálku, od pohledu, na základě abstraktních pojmů nebo zprostředkované interpretace osobnosti nositele (moje manželka je taková a maková…), pro mě není cesta. Tedy aspoň ne poctivá cesta. Ingredience pro svůj parfém si vybírá zájemce osobně a osobně si zodpovídá za to, co pak nosí. 🙂 Já v tomto případě funguji jako průvodce a technický pracovník, který zadání na základě vybraných ingrediencí zpracuje do nositelné textury. Dle své zkušenosti mohu tu a tam esenci přidat, ubrat, vyměnit, abychom kompozici ozvláštnili, ale nejčastěji se pak klient stejně utvrdí ve své vlastní, instinktivní volbě. Obvykle vytvoříme více variant a často si zaznamenávám i variantu lehčí nebo naopak teplejší pro chladné dny, smyslnější na večer apod., takže se můžeme k recepturám vracet a dle změněných preferencí je pak ladit. Precizně vedené záznamy složení jsou tedy nezbytností.

Mohou si naše čtenářky vyrobit nějakou vůni i samy doma? Jak na to?

Uvědomme si, že svými běžnými činnostmi vytváříme vůně, které se prolínají prostorem, jenž nás obklopuje. Na každou přípravu jídla, čištění zubů, praní prádla, umytí se i pouhé vyvětrání můžeme nahlížet jako na kreativní akt tvorby vůně a atmosféry! Ať už o tom tedy víte nebo ne, utváříte si svou vlastní vonnou identitu neustále.

Např. staří Číňané a Japonci vždy parfémovali spíše své okolí než těla. Každé denní hodině, ročnímu období a dokonce i místnosti domu příslušela jiná vůně. Uvádí se, že japonský obřad vůní je dokonce starší, než proslulý čajový obřad. Podobně tomu bylo i ve starověkém Egyptě, kdy se ráno, v poledne a večer zapalovaly odlišné vonné směsi zasvěcené různým božstvům. V připravované řadě interiérových parfémů pro Poetiko jsem tento princip reflektovala a vzniklo tak pět vůní, každá pro jinou denní dobu a její požadavky, s ohledem na rytmy těla.

Návodů a kurzů, jak si vyrobit vlastní vůni, najdete na internetu celou řadu, stejně jako již hotových produktů různé úrovně. Chci inspirovat ženy k tvorbě vlastní vonné garderoby a vonné kultury s osobními rituály, po vzoru dávných velekněžek a císařoven. 🙂 I kdyby to mělo být “jen” otevřené okno, květiny ve váze a káva na stole.

Vím o vás, že jste se učila u Johna Stephena, který tvořil parfémy pro britskou královskou rodinu. Jaké to bylo? 

Sešla se nás tam pestrá sestava studentů z nejrůznějších kulturních i profesních okruhů – éterický kanadský majitel obchůdku s niche vůněmi, bodrý nigerijský chlapík zakládající vlastní značku, úctyhodná černošská královna z amerického Jihu, pár rozverných i usedlých anglických dam středních let, ostrá dívka odněkud z Balkánu, jemná a trochu plachá Korejka… Možná to zní jako výčet stereotypů a ani si nevzpomenu na všechny, každopádně bylo to velmi působivé a přínosné. Diskutovat společně nad ingrediencemi i vzniklými kompozicemi, dozvídat se o rozdílných kulturních konotacích jednotlivých vůní, nahlédnout relativitu pojmů “svěží”, “sexy”, nebo vysvětlovat, co že to vlastně je ten Božkov a Fernet – to všechno lze i online, ale takto při osobním setkání se z toho stal opravdu nezapomenutelný, zábavný a takřka euforický zážitek.

Máte už za sebou tvorbu parfémů pro někoho opravdu známého?  

Od míchání vůní na míru jsem už v podstatě zcela upustila a tuto službu nadále nenabízím. Ještě tu a tam namíchám vůni pro přátele nebo někoho opravdu výjimečného, aby to byla vzájemně obohacující spolupráce, ale prioritou je pro mě má vlastní tvorba. Pár nabídek pracovat pro známé osobnosti jsem odmítla, protože by to pro mě byla kreativně nezajímavá, a tím pádem vysilující práce. Vždy ale tyto zájemce odkážu na jiné tvůrce, kteří by jim dle mého prokázali lepší službu.

Jaká je vaše nejoblíbenější rostlina, bylina?

Pokud pominu svou celoživotní fascinaci fialkami, jejichž vůně, biologie, kulturní odkaz a další souvislosti by nejspíš vydaly na celý článek, musím zmínit svou věrnou a velmi užitečnou průvodkyni mátu. Esenciální olej z máty kadeřavé nosím stále u sebe, což potvrdí všichni, kdo si kdy v mé blízkosti postěžovali na migrénu, nevolnost, kocovinu nebo zkrátka jen potřebovali vzpruhu. Říká se, že ve vaší blízkosti rostou bylinky, které potřebujete – a pravdou je, že mě osobně máta provází takřka na každém kroku. První bylinkový sirup, který jsem ještě jako dítě se svým kamarádem připravila, byl právě z máty. Žádné divadelní představení, které jsem se svou babičkou navštívila, se nesmělo obejít bez mátových bonbonů v čokoládě. No, a když jsem poprvé v jedenácti letech navštívila Spojené království, se všemi jejich after eight cukrovinkami, ocitla jsem se v čokoládovo-mátové říši divů.

Je mi dobře ve společnosti cypřišů, tújí a břečťanu – ty všechny rostou v zahradě mých rodičů a také na většině hřbitovů, kam už od dětství ráda chodím rozjímat.

Postupem času jsem se dozvěděla, že všechny výše uvedené rostliny se symbolickým způsobem vztahují k podsvětí, smrti, ale také ke znovuzrození. Jsou až na mátu mírně toxické, na fyzické úrovni regulují vodohospodářství těla a tím ulevují např. od potíží revmatického charakteru, které mě provázely od raného dospívání.

Další zajímavou bylinkou, které jsem se začala předloni zabývat trochu podrobněji, je jmelí. V Moravskoslezském kraji, odkud pocházím, se na jmelí nahlíží jako na dlouhodobě přemnožený druh a ohrožení pro populace zejména ovocných stromů. Nicméně ve farmaceutickém průmyslu je využíváno jako silná léčivka zejména v léčbě nádorových onemocnění, kardiovaskulárního a lymfatického systému. Všimněte si vizuální podobnosti keříku jmelí a nádoru, protkaného sítí drobných cév. Z tradičního bylinkářského pohledu jmelí zesiluje léčivé vlastnosti hostitelského druhu a naopak, i jmelí samo přejímá specifika svého hostitele.

A které rostliny jsou na výrobu vůní nejlepší?

To je zajímavá otázka. Jsou pro výrobu nejlepší ty s nejvyšším obsahem silic, tudíž s nejlepší výtěžností? Nebo ty se silicí nejméně proměnlivou v závislosti na změnách prostředí? Jsou to ty nejvzácnější a nejdražší? Ty, které jsou zdravotně nejprospěšnější, nejbezpečnější? Nebo ty, jejichž silice se získává jako vedlejší produkt při jiných průmyslových procesech, takže se rostlina lépe zužitkuje?

Zářivým tradičním příkladem je hořký pomerančovník neboli bigarádie. Z kůry jeho plodů se lisuje esenciální olej hořký pomeranč. Z větévek a lístků se destiluje esenciální olej petitgrain. Z květů se destiluje excelentní esenciální olej zvaný neroli. Vedlejším produktem při destilaci květů je voda, která se hojně využívá v kosmetice, orientální gastronomii a náboženských rituálech.

A konečně, pokud se jeho květy namísto destilace extrahují organickým rozpouštědlem, získáme absolutní extrakt z pomerančovníkových květů, orange blossom absolut, případně meziprodukty, jako je tzv. pomáda.

Chtěla jste tuhle profesi dělat už od dětství? Nebo jste měla úplně jiné sny?

Jako dítě jsem o existenci parfumérské profese neměla nejmenší tušení. Milovala jsem vůně květin a ovoce a parfémy, které mě tehdy obklopovaly, měly s vůněmi přírody pramálo společného. Moje babička nosila smyslné ambrové orientálky typu JOOP!  a maminka se vznášela na vlně ikonických modrých vůní, příznačných pro 90. léta a přelom tisíciletí, jako byly Davidoff Cool Water a Light Blue od D&G.

Mým dětským snem bylo stát se módní návrhářkou, ale navštěvování základní umělecké školy a následně výtvarná výchova na gymnáziu mi výtvarnou tvorbu znechutily natolik, že jsem odtud opět unikla do světa rostlin a přírodních věd.

Parfémů, parfémovaných a toaletních vod se na nás valí celá hromada. Jak se v nich vyznat a jaký je mezi nimi rozdíl?

Prvořadé je vyznat se sám v sobě a spoléhat na svůj čich. Doporučuji vůně posuzovat venku na čerstvém vzduchu, bez pachového bílého hluku, který se kolem nás vznáší v parfumeriích a obchodních centrech. A pak, pokud projde prvním kritériem, zkoušet při běžných činnostech, nebo na místech a v situacích, kam plánujeme vůni nosit.

Pojmy jako parfém, parfémová voda a toaletní voda formálně rozlišují koncentraci vonné složky v produktu. Ne vždy však znamená parfémová voda totožnou, jen silnější verzi toaletní vody. Vůně se mohou více či méně kvalitativně odlišovat ve verzi parfému, parfémové či toaletní vody, proto doporučuji pamatovat si přesný název produktu včetně klasifikace. Vždy ale vůni vyzkoušejte a spoléhejte výhradně na svůj čich. Může se stát, že výrobce z různých důvodů recepturu reformuluje, případně sníží koncentraci, a přitom není ze zákona povinen o této skutečnosti zákazníky informovat.

Je nějaká vůně, která vám vůbec nevoní?

Dlouhou dobu jsem měla např. averzi k parfému J’Adore, který používala moje učitelka matematiky na základní škole. Ta dáma v podstatě nebyla vůbec špatná pedagožka, ale svým vzezřením i vystupováním by se spíše uplatnila jako domina v SM salonu. Taková ženská verze Igora Hnízda. 🙂  Je pozoruhodné, že se oblékala do černé lesklé kůže a zároveň do této okouzlující, něžné vůně květin.

Jinak v parfumérské paletě najdete spoustu bizarních látek upomínajících tělesné výměšky a produkty rozkladu – obvykle jde o molekuly s obsahem atomů dusíku a síry, které ale při homeopatickém dávkování obohacují kompozice o nenapodobitelnou živost.

Můj neblahý žebříček dlouho vedl dihydromyrcenol, pronikavá levandulovo-citrusová vůně, notoricky známá z laciných pánských kolínských. Moje představa je, že parfumér vytvoří vůni, marketing zareaguje ve smyslu “dobrý, ale pro naši cílovou skupinu málo chlapácký”. Tak se přidá asi 25 % dihydromyrcenolu, který svým macho řevem přehluší úplně vše ostatní. Aspoň tedy pro mě. Přitom v umírněném dávkování dovede krásně rozjasnit různé ovocné a květinové vůně.

Ovšem nejděsivější vůni, kterou jsem objevila teprve nedávno, nese látka jménem aldron. Živočišná mošusová molekula, kterou mnoho parfumérů necítí a já bych byla ráda mezi nimi. Přímočarý pach mužského potu, spermatu a snad i krve ve mně evokuje větší nebezpečí, než všechno mrtvolné tlení, kouř a síra dohromady. A jak to tak bývá, pokud se vůní, která vám nevoní, omylem potřísníte, nedostanete ji ze sebe celé hodiny. Použila jsem ji zatím jen v jediné vůni v rámci aktuálního projektu, ale nakonec jsem ji pro prezentaci stejně nevybrala. Možná příště.

Co děláte, když zrovna nevymýšlíte nové vůně?

Popravdě, to je čistě hypotetický stav a musela bych být nejspíš v hlubokém komatu, ale jak se znám, tvořila bych vůně i tam.

Žerty stranou, pokud zrovna nevymýšlím nové vůně, vymýšlím nové způsoby, jak k vůním přistupovat. Svět vůní je velmi pestrý a lze k němu zaujímat různé úhly pohledu. Ráda bych tímto představila vůně jako umění a pozvala čtenářky Feminy do Zlína na probíhající výstavu mých vonných ilustrací k básním sochaře Stanislava Karoliho. Můžete se těšit na vůně překračující běžná klišé komerční tvorby – mocné a zároveň důvěrně známé vůně hořícího dřeva, vlhkého lesního podloží nebo mořského pobřeží po odlivu, které vás, jak doufám, skutečně vtáhnou do míst vykreslených jazykem poezie.