Ondřej Pivec a jeho mladá jazzová kapela Organic Quartet nedávno získala za svůj debut Don‘t Get Ideas Anděla (cenu Akademie populární hudby) v kategorii Nejlepší jazzové album. Organic Quartet v květnu vydává své druhé album Never Enough, za které už obdržel nadšené kritiky ze zahraničí.
Kvalitu mladých muzikantů potvrzují nejen kritici, ale také cena „Talent roku“ udělená komisí soutěže Philips International Jazz Festivalu 2005. Kapela vystupuje i na zahraničních festivalech. V květnu například představí svou hudbu na prestižním Cheltenham Jazz Festivalu ve Velké Británii.
O jazzu v mladém kabátu s Ondřejem Pivcem
Jak vlastně vznikl Organic Quartet
Po třech letech hraní v kapele Romana Pokorného jsem přemýšlel, co dál. Věděl jsem, že bych rád vlastní kapelu, ale vůbec jsem netušil, jak se to dělá. Na škole (VOŠ Jaroslava Ježka) jsem dal dohromady další tři lidi, udělali jsme demo a já to poslal do vydavatelství Cube-Metier Pavlovi Vlčkovi. A ten mi hned nabídl termín. Čili kapela vznikla v srpnu 2005 a už v říjnu jsme šli do studia točit první desku.
Právě za tu desku jste před nedávnem dostali cenu Akademie populární hudby, tzv. Anděla. Jaké to je být držitelem největšího hudebního ocenění u nás hned takhle na začátku kariéry
No je to naprosto skvělý pocit. Jakože někdo si všímá toho, co děláme a že to asi neděláme úplně blbě, že to má nějaký smysl. Dost mě to motivuje k další práci.
Budete vydávat další CD – čím se liší od toho předchozího Jak jste s ním spokojeni
Během toho roku a kousek, co uplynul od natáčení první desky, jsme docela dost hráli, zkoušeli a psali, tak snad se tato společná práce projevila i v muzice. Na novém CD jsou ve dvou kusech hosté – dechová sekce a ve dvou skladbách zpívám. Spokojeni jsme, i když vždycky je co zlepšovat. Už se těším na příští natáčení…
Organic Quartet je postaven na neobvyklém zvuku Hammondových varhan. Popiš svůj vztah k „hammondkám“ a proč jsi na ně přesedlal z původního klavíru
Se zvukem hammondek jsem se poprvé setkal, když mi bylo asi tak 13 let. Od jednoho známého, jazzového fandy, jsem měl doma nahrávky Jimmyho Smitha, Richarda „Groove“ Holmese, Jacka McDuffa a dalších. Samozřejmě jsme doma měli piáno, já tehdy studoval klasiku, takže se mi o hammondech mohlo tak akorát zdát. Když mi bylo asi 18, zavolal mi Roman Pokorný s tím, že by potřeboval nahradit Alberta Marsica v triu. Vůbec nic jsem tehdy neuměl, tak jsem se to musel všechno učit úplně od nuly, hlavně hrát basu levačkou. No a navíc jsem neměl ani pořádný nástroj, ale nějak jsme to všichni přetrpěli. Časem jsem ale zjistil, že mi to vlastně asi půjde líp než na piáno, tak jsem u varhan zůstal.
Říká se, že v Čechách v poslední době vyrostla mladá silná jazzová generace. Co o ní soudíš a považuješ se za její součást
Ano, mladá silná generace se tu tvoří, hlavně díky Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, kterou vede Jaromír Honzák. Tato škola, která vznikla při Konzervatoři Jaroslava Ježka, je v současnosti asi jedinou vzdělávací institucí, která se úzce specializuje na jazz a moderní nonartificiální hudbu. Měl jsem to štěstí zde taky studovat, v červnu budu absolvovat. Součástí mladé jazzové generace se tedy cítím být a myslím, že je teď na nás, abychom českému jazzu udělali trochu jméno venku. Alespoň do té míry, jak to mají v současnosti Poláci. Vzhledem k tomu, že se mladá generace poměrně úspěšně míchá i s tou o něco starší, vznikají dost ojedinělé projekty, a tak si myslím, že jsme na dobré cestě.
Jakou máš oblíbenou hudbu a kdo je tvůj vzor, máš-li takový
Oblíbené muziky mám docela dost. Od Charlie Parkera po Kurta Rosenwinkela. Za svůj největší vzor považuju izraelsko-německého klávesistu Sama Yahela. Natáčel třeba v Elastic bandu s Joshuou Redmanem nebo s Kanadskou zpěvačkou Madeleine Peyroux. Rád bych se u něj v New Yorku učil, snad se mi poštěstí.
Jaké jsou tvoje plány do nejbližší budoucnosti
Plánuju na tři měsíce odjet do New Yorku a pak se uvidí. Máme rozjednané další natáčení s Organicem, rád bych také v budoucnu podnikl něco většího s bigbandem nebo s orchestrem, ale to je poměrně nákladná záležitost, takže musíme objevit nějakého sponzora.
Co bys vzkázal čtenářům na závěr
Ať se přijdou podívat, až budeme hrát někde poblíž.
Přehled vystoupení najdete na oficiálních stránkách kapely na www.ondrejpivec.com.
Foto: Standa Merhout