Ondřej Ruml je boží!
Já si prostě nemůžu pomoct, zbožňuju ho!
Začalo to tím, že si jeho lásku nemůžu koupit. No, to se dalo čekat. Z toho bych ho konec konců ani nikdy nepodezírala. Stačí, když se mu podíváte do očí a musí vám to být jasné.
Ale s jakou grácií mi to sděloval! (Omluvte prosím, že si jeho vystoupení beru tak osobně, ale myslím, že nejsem jediná.)
Ta hudba pulsovala celým jeho bytím a vyvolal ve mně pocit, jako kdyby tu skladbu snad sám napsal (beatlefilové prominou). Ani nejmenší zaváhání, dokonalý rytmus, no a ten hlas… ach bože, ten hlas. Přiměl mě k tomu, abych se širokým úsměvem ZÍRALA na obrazovku a nechápala, co se to vlastně děje. Kde byl? Kde celou tu dobu byl? Proč tady byli jen ti kolářové, střihavkové a pafkové? A vzápětí: Chvála všem božstvům, že už je konečně tady.
A přitom když pak sklízí všechnu tu chválu, mám pocit, jakoby to byl jiný Ondra, než ten co před chvílí vystupoval. Při vystoupení je ohromně suverénní a sebevědomý – skutečně si je vědom sebe sama a toho, co dělá – a poté vypadá tak skromně, skoro jakoby se styděl, když slyší, jak je skvělý. Ale možná, že právě to ho dělá tak sympatickým člověkem. A krom toho mi čte myšlenky – když zpívá, je jako slunce, jenž září přímo do mého srdce 🙂
Ano, zpívat umí leckdo. Z těch, co umějí zpívat, má pak menší část i příjemně zabarvený hlas. Ještě menší část z nich si umí se svým hlasem hrát a přitom cítit naprostou jistotu v rytmu i tónech. Další filtr je v přirozenosti a nenucenosti projevu. A pak už jen malé procento dokáže při tom všem i improvizovat a vytvářet tak nevšední hudební zážitek.
Jakoby to nestačilo, povznesl Ondra do zcela nových výšin jak moje okouzlení, tak píseň Stokrát chválím čas. A já zas jen stokrát chválím Ondru a nemůžu s tím přestat, je to silnější než já.
A mohla jsem si zkoušet namlouvat, že je to jen chvilková záležitost. Momentální poblouznění, omámení smyslů. Že Ondra přichází a odchází stejně, jako mnozí jiní. Že vyplnil prázdné místo v mých hudebních touhách a jakmile budou ukojeny, okouzlení pomine jako mávnutím proutku nebo pomalu a nenápadně vyprchá. Jenomže…
Jenomže pak přišel s tím, že nemám být smutná, že mám být jen veselá, že se nemám zbytečně trápit, že se mám radši smát a zahodit všechny chmury. A tak jsem si přestala cokoliv nalhávat a připustila si, že tohle prostě bude Everlasting Love!
Fenomenální zpěvák a muzikant s osobitým stylem, s nenuceným projevem, s obrovským charizmatem a nevyčerpatelnou hudební energií. Tak to, prosím pěkně, vypadá, když má někdo X factor.
S láskou k hudbě, já.
Foto: TV Nova
