Nesváry mezi kolegy? Poradíme, jak se na pracovišti v klidu domluvit

Trávíme s nimi celé dny, a tak není divu, že se ne vždy se svými kolegy dokážeme dohodnout a sem tam to zajiskří. Teď nemáme na mysli erotické jiskření, ale plné zloby a naštvanosti. Jenže s hádkami ještě nikdo daleko nedošel, a tak je na čase se sporům v kancelářském prostředí postavit a vyřešit je jednou pro vždy.

Tak teplo nebo zima?

Mezi nejčastější spory v kanceláři bývá boj o teplo. Nebo o příjemný chládek, záleží na tom, co komu vyhovuje. Někdo potřebuje k přemýšlení čerstvý vzduch, jiný si rád hoví v teple. Pokud sedíš v jedné místnosti s někým, kdo to má přesně opačně než ty, tak se zkus domluvit. Stanovte si pravidelnou dobu, kdy se bude větrat, abys najednou na svou choulostivou kolegyni nečekaně nepustila chladný vzduch z venku. Například ráno vyžeň kolegyni uvařit kávu a mezitím otevři okno nebo počkej na poledne, kdy odchází na oběd. A spolu se také zamyslete nad tím, kdo kde bude sedět. Je přeci nesmysl, aby ses potila u topení, zatímco kolegyně se třásla zimou u otevřených dveří. A co se týče klimatizace, tak tady jsou pravidla jasná, a dokonce dána zákonem, rozdíl mezi venkovní teplotou a vnitřní by neměl být více než šest stupňů Celsia, jinak hrozí u citlivějších jedinců nachlazení.

Názor čtenářky:

Gábina (32 let): „Můj kolega Radim je tedy otužilec největšího kalibru. Mohl by sedět u otevřeného okna klidně celou zimu. Ale my se nehádáme, kolega chodí v krátkých šortkách, já ve svetru a teplotu máme v kanceláři tak akorát. Ještě štěstí, že nemáme nařízený dress code, a Radim se nemusí péct v dlouhých kalhotách a košili,“ směje se Gábina.

Když jeden má více přestávek

Mohou to být časté pauzy na cigaretu, nebo docházení do kuchyňky a postávání u hrnku kávy či procházky po chodbě nebo jen koukání z okna. Tohle vše ostatní kolegy vytáčí a někteří s tím jdou rovnou za svým šéfem, protože mají pocit, že pracují více než druzí. Pokud tě tolik dráždí, že tvůj kolega prokouří nebo protelefonuje se svou drahou polovičkou minimálně hodinu denně, tak než začneš panikařit, podívej se na to, kolik odvede práce. Každý pracujeme jinak, a zatímco někdo pracuje pomalu, systematicky a bez přestávek, jiný během hodiny vypotí duši a pak potřebuje krátký relax a dobít si baterky. Důležité jsou přeci výsledky a ne způsob, ne?

Názor čtenářky:

Alice (41 let): „Tak to jsem přesně já, tedy ta, co maká fakt na dřeň a pak potřebuje oddych. Pomáhá mi cigareta, u které mi spousty věcí docvakne. Ale moje kolegyně, nekuřačky, to braly jinak. Měly pocit, že práci flákám a počítaly, kolik za den prokouřím. Marně jsem se bránila, že třeba někdy u cigarety mám pracovní telefonát nebo si pročítám zápisky z porady. Nakonec to musela řešit i naše šéfová, která mi pauzy na cigaretu zakázala. Nedá se nic dělat, tak v práci nekouřím, ale nemyslím si, že bych pracovala o to více, naopak mám pocit, že absťák po cigaretě mě v práci spíše brzdí,“ svěřila se nám Alice.

Hlasité projevy

Taky tě dokáže vytočit, když tví kolegové hlasitě telefonují nebo si pro sebe něco brumlají či si mezi sebou povídají o tom, jaký měli víkend? S tímhle se dá ale něco dělat. Stačí si prostě určit pravidla. Jedním z nich je, že se při práci nemluví. A pokud si chtějí kolegové poklábosit nad tím, co včera viděli v televizi, mohou využít kuchyňku, pro delší telefony je lepší si zajít na chodbu a jestli jim přišla pracovní návštěva, tak ať ji vezmou do zasedačky. A jestli jsou kolegové k tvým návrhům imunní? Tak je zkus navnadit tím, že jim vysvětlíš, že pro jejich zdraví a hlavně záda, bude přijatelnější, když nebudou celou dobu jen sedět. A právě pro telefonování či rozhovory s kolegy se procházení po chodbě náramně hodí.

Názor čtenářky:

Kristýna (28 let): „V minulém zaměstnání jsem seděla v kanceláři se dvěma kolegy, a to prosím byli muži, ale ukecanější než tucet ženských. Pouštěla jsem si do sluchátek hudbu a bylo,“ má jednoduchý návod na hlučné kolegy Kristýna.

Open space není pro každého

Tak před více jak patnácti lety to byl takový boom, firmy, aby ušetřily a zároveň stmelovaly kolektiv a zjednodušily konverzaci, se stěhovaly do velkých společných prostor.  Jenže se ukázalo, že to tak výhodné není. Zaměstnanci totiž vykazovali méně práce a mnohem větší únavu než ve svých malých kamrlících. Když si k tomu připočteš vydýchaný vzduch a neustálé telefonování, tak je jasné, že v tomto prostředí se opravdu dlouhodobě pracovat nedá. A kromě toho spory mezi kolegy jsou na denním pořádku. Možná to může zpočátku působit, že všichni jsou si rovni a nic se před nikým nezatají, ale opak je pravdou. Stačí, když k někomu přijde nadřízený a vy slyšíte sotva půlku rozhovoru a už vznikne šeptanda, že se někomu nadržuje nebo přidává na platu. A co teprve pozdní příchody, které mohou být zapříčiněné třeba častou návštěvou lékaře a nikoli leností? Jestli v open space pracuješ, radíme ti, aby sis kolem sebe vytvořila svůj prostor. Například různými rámečky fotek, knihami či šanony nebo květináčem s tvou oblíbenou kytkou. A hlavně neřeš, co se kde šustne, jinak se z toho zblázníš.

Názor čtenářky:

Radka (37 let): „Pracovala jsem v open space pět let a už nikdy více. Bolela mě často hlava a byla jsem vyčerpaná, i když jsem ten den zrovna neměla tolik práce. Už jen to sezení mezi třiceti dalšími zaměstnanci mě unavovalo. Manžel se mi posmíval, že jsem moc citlivá a asi má pravdu, pro nás citlivky open space fakt není,“ má jasno Radka a dodává, že nejhorší byly hádky, u kterých muselo být vždy celé oddělení. „Když mi například šéf něco vytkl, všichni ostatní to také slyšeli,“ vzpomíná.

A jak to máš ty? Hádáš se s kolegy nebo jsi měla na své spolupracovníky štěstí? A jak se podle tebe nejlépe řeší neshody v kanceláři?

Foto: Shutterstock.com