Nesnášíš své tělo? Naučíme tě, jak si ho zamilovat

Nebo břichu, prsům, zadečku, vlasům popř. nosu? Kterou část svého těla nemáš fakt ráda a pokaždé si řekneš, že vypadá hrozně? A přes všechny ty nadávky, rýpání a schovávání je stále s tebou, věrně slouží. Není to od ní hezké?

Podobně upozorňovala Lucie Kolaříková na to, jak se chováme ke svému tělu během webinářů v rámci projektu Ženy ženám. Poprvé mi u nich došlo, jak ošklivě se chovám ke svému žaludku. Pořád mu jen vyčítám, že něco nezvládá, že mě brzdí. Proč mi nedovolí jíst to, co mohou ostatní? Došlo mi, jak hrozně se občas chovám sama k sobě. A to jsem si myslela, že se mám ráda a že jsem na sebe celkem hodná…

Pampelišku by nenapadlo, že chce být diviznou

Lucii Kolaříkové, psycholožce, která se soustředí na sebelásku, nedávno vyšla kniha. Jmenuje se Učebnice sebelásky a probírá v ní to, jak se mít ráda. Mimo jiné radí, jak si odpustit, že nemáme dokonalá stehna, břicho, že nás bolí žaludek nebo trápí migrény: „Každý živý tvor a rostlina se přirozeně přijímají. Poznáme to podle toho, že jednoduše žijí a projevují sebe sama. Rostlina roste tak, jak je naprogramovaná přírodou, nepřemýšlí nad tím, zda by měla růst jinak. Pampeliška se nesnaží být diviznou, protože jednoduše diviznou není, je pampeliškou. Je to pro ni samozřejmé, není důvod, proč by měla vymýšlet něco jiného. … Nepřemýšlí nad tím, zda roste dobře nebo špatně. Ví, kým je a roste, tečka.“

V dětství to bylo jednoduché. Brali jsme se takové, jaké jsme. Jenže pak přišly první komentáře od rodičů, kamarádů, známých, fotky v časopisech … a nějak se to pokazilo. Pampeliška nemůže být diviznou, ale my chceme být všechny vysoké, štíhlé a krásně opálené. Dieta a cvičení zmohou ledacos, ale rozhodně nejsou zázračné. A tak jsme objevily plastické operace. Četla jsem o dívce, která chtěla být tak moc letuškou, že si nechala zlomit a prodloužit nohy, aby byla vyšší a splnila požadované parametry na výšku letušky. Nevím, jestli je to pravdivý příběh, ale i kdyby o tom ta dívka jen uvažovala… Pampeliška se prostě moc chtěla stát diviznou.

Zastav se, zamysli se a poslouchej se

Lucie oproti tomu radí, abychom se měly rády takové, jaké jsme. Jistě, také jsem to slyšela už mockrát, ale tentokrát psycholožka nezůstává jen u prázdné rady. Ví, jak na to. Zkus některou z jejích metod. První je stopka. Během dne se několikrát zastav. Představ si, že situace, ve které se nacházíš, je na fotografii. Pořádně si ji prohlédni a poslouchej sama sebe, co si říkáš. Nekritizuješ sama sebe příliš? Nezlobíš se na sebe kvůli hlouposti? Mluvila bys takhle s kamarádkou? Já jsem si třeba uvědomila, že mi několikrát za den proběhne hlavou, že jsem nešika, trdlo, tele… nemyslím to zle, ale skutečně sama se sebou takhle mluvím. Zkus si také uvědomit, jak moc sama sebe máš v dané situaci ráda. Kolik bodů by sis dala na škále od 1 do 10? A co můžeš sama pro sebe právě teď udělat, aby ses měla raději?

Pokud jde konkrétně o to, jak mít ráda svoje tělo, oceň to, jak ti slouží. Co všechno zvládlo, ne jen to, co nezvládlo. Chůze je pro většinu z nás samozřejmostí, ale každé nohy to neumí. Pokud máš ráda relaxace, zkus se při jedné z nich soustředit na vlastní tělo, poděkovat každé své části za to, co umí a dělá, pohladit ji, připomenout si, že je to jediné tělo, které máš na celý život. Pokročilí mohou vyzkoušet meditaci usmívajícího se těla. Představ si, že se postupně každá buňka tvého těla začne usmívat. Je to velice zvláštní, klidný a šťastný pocit.

Proč to zkoušet?

„Vlastní pocit nedokonalosti a ošklivosti na fyzické rovině ovlivňuje negativně mnoho našich životních situací. Krásnému člověku se žije lépe než ošklivému, jenže obojí vzniká v našich hlavách. Proto je třeba, nezávisle na vzhledu, nastavit se na krásu a přestat spojovat se svou fyzickou stránkou ošklivost a nedokonalost,“ vysvětluje Lucie ve své knize a mě se vybavuje kamarádka ze střední školy, která bývala až moc vysoká a vždy měla pár kil navíc, ale otočil se za ní každý kluk. Vrtalo mi hlavou, jak to dělá. Prostě svou výšku i kila uměla nosit a neošklivila si je.

Jak vidím Učebnici sebelásky já

Metody, které jsem popsala, a mnoho dalších najdeš v Učebnici sebelásky. Lucie do ní sepsala své myšlenky, které prezentuje na různých seminářích. Pokud jsi už na některém byla, v knize si znalosti prohloubíš, ale základní myšlenka zůstává stejná, takže nečekej znovuobjevení Ameriky. Jestli je to pro tebe nové, tak kniha určitě stojí za to. Pamatuj ovšem, že je to učebnice, a to doslova. Lucie na začátku vysvětluje pojmy, uvádí do tématu, věnuje se teorii. Praktická cvičení najdeš až v druhé půlce, která pro mě byla o poznání čtivější a zajímavější. Na druhou stranu bez teorie, která zabírá téměř půlku knihy, by všichni čtenáři nemuseli pochopit, oč jde. Kniha je velice podrobně strukturovaná (tak jako bývají učebnice), takže pokud se chceš věnovat nějakému konkrétnímu tématu (třeba vylepšit svůj postoj k vlastnímu tělu), snadno najdeš potřebné kapitoly.

Foto zdroj: Thinkstockphotos.com, archív Lucie Kolaříková