Nenaolejuje-li mne Julie, naolejuji se sám(a), vím totiž čím…

Základem rostlinných i živočišných olejů a tuků jsou mastné kyseliny, pro lidský organismus nepostradatelné. Důležité však je rozlišovat mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami a u druhé skupiny rovněž mezi mono- nebo polynenasycenými. Zatímco totiž živočišné tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin a cholesterolu významně zvyšují riziko srdečně-cévních onemocnění, rostlinné oleje se značným podílem polynenasycených mastných kyselin přispívají ke snižování cholesterolu a rizika krevních sraženin. Působení mononenasycených kyselin (kyselina olejová) je hodnoceno jako příznivé, zato nežádoucí jsou transkyseliny.

Olejem bohatým na mononenasycené mastné kyseliny je olej olivový, arašídový nebo řepkový. Nejvyšší podíl polynenasycených mastných kyselin má zase olej sójový, slunečnicový nebo sezamový. Vitamín E je nejvíce obsažen v oleji z pšeničných a kukuřičných klíčků. Existují i tzv. tropické oleje (palmový, kokosový), u nichž je podíl nasycených kyselin srovnatelný s hovězím lojem (palmový) nebo máslem (kokosový).

Za krále olejů je považován olivový olej, jehož velkou předností je vysoký obsah (až 85 %) mononenasycených mastných kyselin. Doposud opomíjený řepkový olej ze semen řepky olejky se však olivovému oleji svým složením velmi blíží: vysokým zastoupením „příznivé“ kyseliny olejové a velmi nízkým obsahem nasycených mastných kyselin. Co se týká obsahu nasycených mastných kyselin a vitaminu E, je dokonce řepkový olej lepší než jeho olivový konkurent.

Dr. Ing. Zdeňka Panovská
Ústav chemie a analýzy potravin VŠCHT
(Text byl redakčně upraven.)