Nápoje lásky a další magie

Mandragora

Kořen mandragory byl po mnoho staletí považován za jednu z nejúčinnějších složek nápojů lásky. Ale najít takový kořen a vytrhnout jej nebylo vůbec snadné. Rostla údajně na místech pod šibenicí, kde byl pověšen zločinec. Ale její vytržení nebyla tak jednoduchá záležitost. Vykopat se musela mandragora v pátek, před slunce východem a jedině se zavoskovanýma ušima. Proč? Aby nálezce neslyšel mandragořin ječivý nářek. Jediný dotek byl pro člověka smrtelný. Proto k vytržení musel být nápomocný černý hladový pes. Tomu se za ocas přivázal jeden konec provazu a druhý se opatrně omotal kolem rostliny. Potom se zvířeti nabídnula oblíbená laskomina. Jakmile se pes za ní vrhne, kořen vytrhne a v důsledku mandragořina nářku sám zahyne jako náhrada za lidskou oběť.

Pokrmy

Láska prochází žaludkem, to věděli i naši dávní předkové. Už pramáti Eva si získala náklonnost Adama jablkem! Výzkumy ukazují, že lásku a hlad ovládá stejný orgán. Vjem sexuální touhy vzniká v hypotalamu, který řídí i pocit hladu a žízně.

článek

Kořen žen-šenu, mléko, med či chřest, to jsou oblíbená afrodiziaka. Proč chytat ještěrky a pojídat jejich ocásky, když lze lásku povzbudit i jinými chutnějšími prostředky.

Už Aztékové a staří Mayové objevili čokoládu. Čokoláda obsahuje fenyletylamin, což je přírodní amfetamin, který podporuje prožitek touhy a intimity. Jihoameričtí indiáni vyráběli čokoládu z drcených bobů, které smíchali s vodou, vanilkou, medem, ovocem nebo chilli. A prý i s velrybím spermatem. Že to byl zázračný prostředek na potenci, se přesvědčil i náčelník Montezuma II. Před vstupem do svého harému vypil, co se do něj vešlo a provozoval pak sexuální hrátky čile až do rána.

Recept byl přísně střežen. Ale za jeho vyzrazením opět stála sexuální touha. Indiánská milenka a překladatelka španělského mořeplavce Fernanda Corteze, dívka jménem Malinche si chtěla zpestřit milování s exotickým Evropanem. Vydala se proto do paláce Montezumy na výzvědy a recept získala.

Víno

Víno je snad jediný nápoj, který má skutečně co dočinění s povzbuzením sexuální touhy. Jeho účinky sice nevydrží na celý život, zato jsou prověřené. A pokud jej nevypijete přes míru, určitě se po nich nezvedne žaludek jako po ještěrčích ocáscích. Víno za nápoj lásky považovali už i staří Sumerové a i ve starověkém Řecku. I díky tomu je afrodisiakum odvozeno od řecké bohyně lásky Afrodity. A další řecký bůh Dionýsos byl patronem vína a veselí, ale také i milostné extáze.

článek

Obřady k jeho uctění doprovázely sexuální orgie. Polonahé kněžky lásky – bakchantky se v přiopilém stavu oddávaly neřestem a tropily výtržnictví. Pro zvýšení účinku vína se přidávaly různé přísady včetně opia a hašiše. Některé přidávaly i mnohem silnější prostředky, rulík zlomocný či sušenou muchomůrku červenou. Ne snad proto, aby se pomstily nevěrnému milenci, ale naopak očekávaly ještě větší extázi. Z tohoto důvodu starověcí Římané podávání nápoje lásky důsledně zatrhli. Za jeho užití dokonce trestali stejně jako za travičství.

Účinky vína potvrzuje i věda. Lahodný mok z hroznů obsahuje etylalkohol, který v rozumné míře odbourává stres a úzkost a stimuluje sexuální aktivitu. Červené víno navíc posiluje krevní oběh a prokrvuje tak sliznice a vnitřní orgány.

Co říci závěrem?  Červené víno a čokoláda jsou považovány za snadno dostupná a lahodná afrodisiaka i v dnešní době. Ale všeho s mírou, ať se kouzelná noc nepromění v noční můru nad toaletní mísou.

Foto zdroj: profimedia.cz