Na Vánoce živý dárek?

Vánoční  iluze

Celý rok jsme zodpovědnými rodiči a snažíme se vést k zodpovědnosti i své děti. Pak přijdou Vánoce a v nás se cosi zlomí. Náhle propadáme pocitu, že pokud do jednoho nevyplníme všechna dětská přání, budeme „špatnými rodiči“.

Iluze štěstí

Opak je přitom pravdou – špatnými rodiči se vždy, nejen o Vánocích, stáváme tím, že  dětem plníme  VŠECHNA dětská přání. Pocit štěstí, vážící se k získání něčeho, nevzniká ze získání samotného, ale z těšení se a doufání. A je přímo úměrný k úsilí, které musíme vyvinout, než ke splnění přání dojde, přičemž úsilím lze v případě dětí nazývat právě schopnost odkládání tohoto uspokojení z rozumových důvodů. Toho jsou schopny i velmi malé děti, pokud je jim vše přiměřeně vysvětleno a zdůvodněno – ne radikálně zakázáno. Jsou-li ale přání plněna prakticky všechna a hned, klesá schopnost radovat se na minimum a v budoucnu se právě u takto vedených dětí vyskytují nejrůznější závislosti, které mají vzkřísit ztracený pocit radosti a mimořádnosti okamžiku.

Nechte své dítě nést tíhu rozhodnutí

Přeje-li si vaše dítě od Ježíška štěňátko, určitě o tom s vámi bude mluvit. To je chvíle, kdy můžete velice podrobně vysvětlit, jak takové štěňátko změní chod rodiny a to především z hlediska vašeho dítěte. Měli by jste zmínit, že i když štěňátko bude jeho, všechny velké starosti budou ležet na vás a připomeňte, kolik práce vy i tatínek máte a že vaše zlatíčko si i teď občas stěžuje, že nemáte dost času na hraní si s ním.

Můžete mu také taktně sáhnout do svědomí s připomínkou: „ A víš, jak jsi slíbil/a, že mi budeš pomáhat s………….no, a jak to dopadlo….? Někdy pomáháš, ale někdy na to zapomeneš, nebo se ti nechce……… Jenže  štěňátko nemůžeme nakrmit, nebo vyvenčit jenom někdy, protože by potom třeba i umřelo…“  Veďte své dítě vlídně tak, aby si samo začalo konkrétně představovat, jak  pejsek omezí jeho vlastní svobody, jeho čas strávený hrou, omezí finanční prostředky zbývající v rodině na různé radosti, ale třeba i dovolenou. Hovořte o tom, že pejsek může stonat a jednou bude starý a nemocný, nebude si vůbec chtít hrát, ale bude naopak potřebovat velikou péči a nakonec umře, což bude pro vás všechny velmi smutné a bolestné.

Vezměte své dítě za ruku a odveďte ho ke známému chovateli a promluvte i s ním, kolik každodenní péče je třeba a kolik starostí a penízků stojí  i „obyčejný“ psí život. V televizi, v novinách, nebo vyprávěním skutečných smutných příběhů ukažte dítěti utrpení, které pejskům způsobují lidé, kteří si je pořizují jen pro svou radost, ale když později zjistí, že nemají dost času, nebo peněz, pejsky týrají, nechávají hladovět, nebo je dokonce surově zabíjejí. Zkrátka ukažte dítěti celou pravdu, aby si samo spojilo zvířátko i s povinností a ne jen s bezstarostnou radostí.

Rozumný přístup dětí

Pokud dítě pochopí, že zde nejde jen o jeho radost, ale především o něčí život, jeho postoj se změní. Žádné dítě není samo od sebe zlé a nebude chtít připravit štěňátku, nebo koťátku smutný osud jen pro své sobecké přání. Spíše začne přemýšlet a samo hledat řešení – čím by mohlo ono samo pomoci. Jste-li z rozličných důvodů rozhodnuti ve skutečnosti nikdy žádného psa, či kočku nepořizovat, buďte upřímní, přiznejte to a trvejte na svém. Současně ale pomozte svému dítěti najít jiný způsob, jak být se zvířaty – např. můžete společně nosit zbytky pečiva do útulku, můžete se domluvit se sousedkou, která třeba přivítá pomoc s venčením apod. I to je způsob, jak dítě neochudit o styk se zvířaty a velmi dobrá příprava pro život.

Nejste-li zarytí nepřátelé zvířátek v bytě, stanovte jednoznačné podmínky, které musí být splněny, než dojde k samotné koupi – součástí takových podmínek může být pochopitelně i věk dítěte. Vaše dítě tak sice nezíská to, po čem touží okamžitě, ale budete-li s ním hovořit jako s dospělým, bude své přání i tak považovat za v podstatě splněné a udělá vše proto, aby se k vám domů mohl někdo chlupatý přistěhovat co nejdříve. Stejně tak můžete svému dítěti uložit zkoušku jeho zralosti pro chov živých tvorů – kupte mu třeba nenáročnou rybičku do kulatého akvária s tím, že pokud se o ní bude dobře a dlouhodobě starat, začnete společně uvažovat o náročnějším zvířátku.

Rozumný přístup dospěláků

Je neoddiskutovatelně prokázáno, že děti, které se ve svém dětství dokázaly dobře starat o zvířátko, vstupují do života psychicky odolnější a zároveň s pevně vybudovanou schopností soucitu k druhým –  jejich životní pocit je tedy šťastnější a jejich životní postoje nejsou sobecké. Podstatné je však slůvko dokázaly se postarat –  nemluvíme zde o dětech, které si vyškemraly zvířátko, o které se záhy starat přestaly a to skončilo u babičky, nebo ještě hůř. Takový přístup a příklad je ze strany rodičů naopak tím nejhorším možným. Dítě se takovým způsobem naučí pouze tomu, že i živého a cítícího tvora může odhodit úplně stejně jako hračku, aniž by za to neslo následky. V budoucnu se tak bude velmi pravděpodobně chovat i k lidem a velmi často právě k vlastním rodičům.

Proto je velice důležité koupi živého tvora velice, velice dobře zvážit kvůli všem zúčastněným.

Chlupáči

Situace, kdy se v bytě objeví štěně, nebo kotě, si příliš nezadá s příchodem dalšího dítěte a ve většině případů převrátí dosavadní způsob života rodiny. Tento tvoreček zcela „rozhodí“ zaběhané systémy chodu domácnosti i časový rozvrh všech jejích členů. A stejně jako příchod mimina, i zvířecí mládě pořádně provětrá vaši peněženku. Kromě výdajů za jídlo a za nutné veterinární úkony jsou tu i další finanční nároky. Tak jako se v současném stupni civilizace zhoršuje zdraví lidí, zhoršuje se i zdraví zvířat, které s námi sdílí jeden svět. Proto dnes nejsou výjímkou různá chronická onemocnění / např. alergie /, které není možné rozpoznat ve stáří, v jakém se většina domácích mazlíčků prodává. Taková onemocnění, ale znamenají doživotní léčbu a nemalé doživotní výdaje. Nicméně dokázali by jste reklamovat pejska, kterého už celá rodina zoufale miluje a vrátit ho třeba po půl roce majiteli jako konzumní věc, nebo ho dokonce nechat utratit jen proto, že se narodil nemocný a bude vás stát hodně peněz?

Pejskové i kočičky jsou také velice hraví a obzvláště ponecháni o samotě (např. když jsou dospěláci v práci a děti ve škole) dokáží ledacos zničit a při svých hrách na domnělý zápas nerozlišují mezi levnými a drahými součástmi bytu.

Časová náročnost je pak stejně velká jako ta finanční – pokud tedy máte pocit, že nestíháte, živého tvora si nepořizujte – sobě tím připravíte starosti  a trápení a zvířeti krutý osud.

Pokud si ale v rodině navzájem důvěřujete a jste  všichni ochotní uskromnit se finančně i časově ve prospěch nějakého toho chlupáče, věřte, že chlupáč vám vše, čeho se kvůli němu budete muset vzdát vynahradí neskutečně obrovským množstvím lásky, kterou si v žádném nákupním centru nekoupíte. I přesto ale zvažte koupi zvířete jako vánočního dárku, je to totiž asi ta nejméně vhodná doba. Vánoční stres, návštěvy, konec roku a s ním spojené pracovní povinnosti, pro které není možné vzít si ani den volna apod. v podstatě brání klidnému zvyknutí si mláděte u vás doma, stejně jako naučení se základních hygienických návyků.

Než se proto rozjedete koupit živý vánoční dárek, přemýšlejte, jaký životní příklad se chystáte svým dětem prostřednictvím takového dárku dát.

Immanuel  Kant : „Člověk se může stát člověkem jen pomocí výchovy.“