Monika Timková: Chci už všechno umět!

Máš za sebou studia na Pražské konzervatoři, jak na tato léta vzpomínáš a co ti škola dala?



Na léta na konzervatoři vzpomínám moc ráda. Mám pocit, že jsem se tam znovu narodila, protože jsem začala žít svůj sen. Všechno pro mě bylo nové, protože pocházím z menšího města. Takže už jenom pochopit dopravní systém byl oříšek. Teď, po osmi letech v Praze, se musím pousmát nad tím, jak jsem bloudila a poprvé do školy jela místo 20ti minut asi hodinu! Konzervatoř mi dala nový život, nové kamarády a ukázala mi svět, který mě vždy fascinoval a byl pro mě do té doby velkou neznámou. Nicméně je to tvrdá škola, už tam začnete pomalinku chápat, že umělecký svět není pro každého. Je to o velké dřině a jediný, kdo vás pochválí, jste vy sám. Také je kolem vás spousta klamu a občas i vy sám sebe tak trochu klamete. Pokud se zamýšlím nad tím, co mě na studiích opravdu nebavilo, tak to byly hodiny klavíru! Myslím, že první vráska na mém obličeji byla ve tvaru klavíru (smích).

Kde tě naše čtenářky mohou vidět v nejbližší době?





V pražském divadle Palace hraji v představení Jo, není to jednoduché spolu s Jirkou Langmajerem, Adélkou Gondíkovou, Davidem Punčochářem a Karolínou Krejčovou. Je to velmi dobrá komedie, kde vás všechny ráda uvidím! A právě v těchto dnech zkouším do divadla v Příbrami a premiéra bude 12. února v Příbrami a 9. března v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. A tiše doufám, že přijde i nějaká filmová přiležitost.

Pravidelně moderuješ na rádiu Magic, ale vyzkoušela sis také práci před kamerou nebo na divadelních prknech. Co je ti z toho nejbližší?










Ano, pravidelně dojíždím do východočeského Hitrádia Magic. Bohužel neumím říci, co je mi nejbližsí, protože každou práci vnímám úplně jinak. Herectví před kamerou je pro mě nový obor, ve kterém mám ještě velké mezery. Je to úplně jiné, než na divadle, ale s každým projektem se stále více učím. Rádio je také jiná disciplína – má různá pravidla, musíte přemýšlet nad tím, co mužete říct, jak to chcete říct, aby to vůbec někoho zajímalo a bavilo. Já se zkrátka pořád učím něco nového, snad jednou dospěju do fáze, kdy už budu umět naprosto všechno a konečně dosáhnu klidu (smích)!

Na Štědrý večer tě diváci mohli vidět v pohádce Princezna a písař, jak na natáčení vzpomínáš? 




Chystá se u tebe něco nového?
Princezna a písař byl můj první velký filmový projekt, takže to pro mě nebylo vůbec snadné. Ale Karel Janák je skvělý režisér, na kterého je radost při práci koukat, o to větší radost s ním pracovat. Při práci se mu oči rozzáří jako dítěti a už jen srší nápady a tvoří si svojí skládačku. Navíc můj herecký partner byl Matouš Ruml, což je pro mě už dlouhá léta velký vzor, jak po lidské stránce, tak té herecké.

Zaznamenala jsem, že u tebe nastaly změny v osobním životě. Nemáš problém mluvit o soukromí?





Jak kdy a jak s kým, pokud je mi člověk blízký, ráda si s ním popovídám o soukromých záležitostech a nechám si poradit. Jinak ale rozhodně nemám potřebu vyvěšovat billboardy, s kým chodím a v jaké fázi se právě nacházím.

Myslíš si, že je přirozené, že si hledáš partnery ve stejných vodách, ve kterých působíš i ty?





Takhle o tom vůbec nepřemýšlím. Můj bývalý přítel nebyl z branže a vůbec mi to nevadilo, naopak se mi moc líbilo, že rozšiřuje mé vědomosti o svůj obor. Navíc měl pochopení pro všechny mé blázniviny. S mým současným partnerem je to pochopitelně stejné, i proto je to současný partner (smích)!

Jaké to je vůbec doma mít režiséra?
To, že je režisér, si uvědomuji pouze ve chvílích, kdy potřebuji pomoc s nějakým textem! Poradí mi a já mu absolutně věřím, takže tu zpětnou vazbu kvituji. Dodává mi vnitřní klid, protože kdyby něco bylo špatně, řekne mi to naprosto upřímně. Občas by mě tedy chtěl režírovat i v životě, ale to já se zase moc nenechám (smích)! Především je to ale skvělý a vnímavý kluk a těch v dnešním povrchním světe moc není…

Je zima. Máš ráda zimní sporty?


Mám ráda lyžování a bruslení, ale bohužel nemám na tyto aktivity tolik času, kolik bych si představovala. Navíc jsem trochu zimomřivá, takže když mi je zima, umím být také pěkně protivná. Ideální by bylo lyžování při plus deseti stupních, kdy svítí sluníčko a sníh je skvěle připraven! Jenže kolikrát se to v životě přihodí?

Co na zimě máš vlastně nejraději?
Samozřejmě Vánoce! Líbí se mi, že se lidé díky těmto svátkům promění a jsou něžnější a vnímavější. To bohužel ale po 24.prosinci opadne a všichni se zase vrátí do zajetých kolejí. Na zimě jako takové miluji chladný vduch, mám totiž dojem, že je čistčí a dokáže mě více probrat. Nesmím zapomenout ani na první sníh! Na ten se každý rok těším ze všeho nejvíce!

Foto zdroj: profimedia.cz