MODERNÍ ŽENA, STÁLE PLNÁ ROZPORŮ! Jak vyzrát na skryté ženské pochyby

Nedokážete se prosadit Patříte mezi ženy, které se snaží každému vyhovět, místo aby se naplno radovaly ze života Cítíte se provinile a bojíte se otevřeně říct či udělat, co chcete

Ženy jsou hodné pohlaví. Přátelské poddajné a velkorysé. To se od nich očekává, ale také to odpovídá obrazu, jaký má každá žena v sobě. Být hodná má představovat klíč k úspěchu, ovšem opak je pravdou.

Dnes už ženy nechtějí být jenom hodné. Chápou samy sebe a svou roli jinak. Ale i moderní žena je stále plná rozporů…

Umí se lépe prosadit, často má však špatné svědomí. Navenek zůstává klidná, uvnitř zuří konflikt: na jedné straně chce být všemi oblíbená a snaží se každému vyhovět, na straně druhé ví, že se tím zaplétá do závislostí. Chce se prosadit, ale nechce nikoho zranit, chce dosáhnout svého cíle, ale nechce nikoho převálcovat, chce být kritická, ale nechce nikoho očernit, chce vyslovovat svůj názor a přesvědčit ostatní, ale nechce nikým manipulovat, chce být sebejistá, ale ne zastrašovat ostatní.

Ovšem skryté pochyby o vlastní osobě se prodírají na povrch. Jsou viditelné v drobných detailech řeči těla. Lehce nakloněná hlava, sotva znatelně tázavý pohled, krátký nejistý úsměv signalizují: „V podstatě si vůbec nejsem tak jistá.“ Zdánlivě nevýznamné, letmé gesto se stává výzvou: „Přesvědč mě tedy o opaku.“ Nebo: „Můj odpor je míněn jenom zpola vážně.“

Ženy se dokážou snadno vcítit do situace ostatních. Chápou, proč je někdo určitého názoru. Soucítí. To jim ztěžuje prosazení vlastních přání nebo udržení vlastního názoru.

Podívejme se na klišé ženy v tradičních televizních seriálech: uvidíme dokonalou, nakonec však ústupnou všeumělkyni. S úsměvem zvládá domácnost, povolání, děti i povinnosti manželky. Obětavě podporuje kariéru svého muže. Je krásná, fit, upravená, plná energie. Je ohleduplná, ústupná a připravená pomáhat. Obětuje se a nečeká odměnu. V podřízené pozici dosahuje jistých pracovních úspěchů.

Ženy trpí častěji než muži strachem a depresemi. Mají za to, že musí dokázat víc než muži, aby dosáhly stejného uznání. A skutečnost jim dává za pravdu. Ženy se snaží být dokonalejší, pilnější, ochotnější ke kompromisu a pomoci druhým a kolegiálnější než jejich mužští spolupracovníci. Ale dosahují spíš skromných výsledků. Skutečně často podávají větší výkon než jejich kolegové, ale nejsou odpovídajícím způsobem odměňovány a povyšovány. Samy pak uznávají své výkony ze všech nejméně.

Zní jim v uších staré přísloví: Bez práce nejsou koláče. A tak se ženy namáhají a hodně pracují, bohužel však často na špatném místě. Pracují na druhé. Jsou k ruce ostatním a věří, že tak nasbírají kladná ohodnocení na cestě vzhůru. Kryjí svým mužským kolegům nebo manželům záda, a ti se potom cíleně vrhají na takové práce, jež slibují větší úspěch. Pomocnice zůstanou u cesty. Vyššího postavení dosáhnou jenom ženy, které používají šikovnější strategii. Pracovat pro ostatní je strategie špatná, stejně špatná jako skromnost. Mnoho žen se nehlásí ke svým dobrým výkonům, nechtějí se chlubit. Čekají, že budou objeveny, a když jejich schopnosti nikdo neuznává, stávají se z nich v nejlepším případě hysterické protivy, ale ještě pravděpodobněji propadnou depresím, alkoholu nebo se u nich projeví „syndrom vyhasnutí“.

“Ženy jsou tady od toho, aby sloužily,“ tvrdí vedoucí jistého oddělení. Domnívá se, že by měly pracovat v sektoru služeb, kde se v malém mohou osamostatnit. Službu mají podle něj v povaze. A ženy mu svým chováním nepřímo dávají za pravdu. Dělají přesně to, co se od nich očekává. Nevybočují ze schématu. Zříkají se uskutečňování svých dobrých nápadů. Věří, že něco získají, když budou milé a tiché jak v zaměstnání, tak i v soukromém životě. Doufají, že k sobě připoutají muže, budou-li chápavě a poslušně mlčet a dělat za něj všechno nepohodlné. Doufají, že si úslužností a otročinou vyslouží chválu a náklonnost. Být milá – to považují za jedinou strategii úspěchu a nepochybují o tom. Sázejí na příklad své matky ještě i tehdy, kdy je zkušenost dávno poučila, že ty drzé, vzpurné a troufalé se dostanou dál. Nikdy ty hodné, a jen vzácně ty nejlepší!

Ženy mají často nerealistické nároky na vlastní výkonnost a schopnost zátěže. Úspěchy dosažené s určitou lehkostí nemají pro mnohé z nich cenu. Nesmírně se namáhají a mnohého dosáhnou. Když jsou pak u cíle, stane se něco osudného: domnívají se, že úspěch není výsledkem jejich námahy. Věří, že samotné jejich schopnosti a výkony nestačí, aby dosáhly dobrých výsledků. Pokud se jim něco podaří, připisují to vnějším okolnostem, štěstí a náhodě. Jestliže svého cíle nedosáhnou, potvrzuje to jejich latentní pochybnosti: prostě nejsou dost dobré. Ostatní by příslušnou věc určitě udělali lépe. Zlobí se samy na sebe, stáhnou se do pozadí a vypěstují si strach z výzev.

Motto.cz

13.6.2006 12:00
Více o tématu: moderní ženapocity

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist