Mlsný jazýček aneb Jídla, která nesnáším

Ani se mě nedotýká, když poslouchám, že moje francouzské brambory jsou hnusné, zatímco v jídelně výborné. Jsem ráda, že se nají alespoň v té jídelně. Koneckonců jako dítě jsem nebyla o moc lepší.

Ofrňováním nad plným talířem jsem strávila hodiny doufajíc, že mě rodiče od studeného oběda brzy propustí. Byli však vytrvalejší, než jsem si myslela, a tak jsem přišla na finty v podobě nacpané pusy a plivání do záchodu nebo do obrovské keramické vázy, kterou jsem pak potají vymývala, když rodiče nebyli doma. Dnes je to naopak: jím s chutí a ráda, zvláště když vaří můj muž. Ten si dokáže vyhrát s každým jídlem. Z ničeho uvaří vynikající oběd a doplní jej zeleninovým salátem.

Ačkoli… jistá vybíravost v jídle mi vlastně přeci jen zůstala. Jsou jídla, která nestrávím. Nevadí mi ani škraloup, ani teplé mléko, ani špenát, ale játra nepozřu v žádné úpravě. Nechutná mi tlusté maso, které se klepe jako sulc ještě minutu poté, co se talíř dostane na stůl. Ani houby nepovažuji za úžasnou pochutinu. Jejich podivná chuť a těžko identifikovatelná hmota, v niž se v ústech promění, mě rozhodně neuvádí v úžas. Nemám ráda ani divočinu pro její zvláštní zápach. Také veškeré potvory z moře vytažené jsou mi navzdory vydatné propagaci cizí.
Zato klasická česká jídla u nás mají zelenou. Svíčková, rajská, znojemská, utopenci… mňam! Ale i na cizích kuchyních si pochutnám. Těstoviny, pizza, řízek či segedínský guláš se třemi knedlíky. Miluju zelí na všechny způsoby – v haluškách stejně jako zelné závitky, zvané holubky, či jako přílohu k pečenému masu a bramborovému knedlíku. Výčet oblíbených jídel by byl věru dlouhý. Zakončila bych to sladkou tečkou v podobě plněných buchet, šlehané bábovky, koláčků nebo medovníku.

A co vy? Které jídlo vám nesmí přijít na oči a na které nedáte dopustit? Co byste nepozřeli ani za zlaté prase a do čeho se rozhodně nutit nemusíte?

P.S. Tohle jsem asi neměla psát v deset večer. Jdu se podívat, co máme v lednici dobrého. .-)