Manžel má dítě s jinou… a já to tiše trpím

První zvuk tamtamů přišel z jeho práce. Nechtěl mě vzít s sebou na firemní večírek, ačkoli jsem měla možnost zajistit pro malého hlídání. Vymlouval se, že se tam prý budou řešit firemní záležitosti a manželky tentokrát zůstávají doma. Kdykoli mu do práce volám, prohodím pár slov se sekretářkou. Je to milá mladá ženská, ráda si povídá, vždycky se zeptá na malého nebo aspoň okomentuje počasí. Pár dnů po tom večírku se mě po telefonu zeptala, jestli se už cítím lépe. „Proč?“ podivila jsem se, „nic mi nebylo.“ A slečna zašvitořila, že jsem přeci nebyla s Pavlem na firemním mecheche, protože jsem ulehla s chřipkou. „Pavel mi tvrdil, že je to jen pro zaměstnance,“ řekla jsem zmateně, a na druhé straně drátu nastalo rozpačité ticho. „Je tu něco, o čem nevím?“ zeptala jsem se, ale sekretářka mi jen doporučila, abych si popovídala s manželem.

Tak jsem na něj uhodila. Zatloukal, zatloukal, až jsem mu pohrozila, že v pondělí nastoupím do jeho práce osobně, postavím všechny jeho kolegyně ke zdi a budu je vyslýchat, dokud se některá nepřizná. Strach z veřejné ostudy byl silnější než strach z podvedené manželky, a tak nakonec přikývl. Jeho verze zněla, že ulétl s kolegyní Janou, ale zatímco on to považoval za pouhý flirt, ona to vzala vážně. Na večírek mě odmítl vzít z obavy, že by tam Jana ztropila scénu a všechno mi řekla. Už nějakou dobu se ho totiž snaží přesvědčit, aby se rozvedl a byl s ní.

Zpanikařila jsem, ztratila sebevědomí, brečela, zhubla pět kilo, a teprve potom se ke mně doneslo, že je Jana těhotná. To už jsem byla na bodu, kdy už nebylo co brečet ani hubnout. Podle mého manžela Janě selhaly prášky. Já si osobně myslím, že žádné nebrala a nepřála si nic jiného, než s Pavlem přijít do jiného stavu. Pavel jí totiž tvrdil, že mě nechce opustit „hlavně kvůli dítěti“. Slečna proto usoudila, že dítě bude silnou zbraní, kterou ho k sobě přitáhne.
[[related]]
Manžel se zapřísahá, že to byl omyl a chce zůstat se mnou. Na novorozenou dceru bude platit a občas si ji hodlá vzít na víkend, ale s Janou už nechce mít nic společného. I kdybych mu to věřila, strachu se nezbavím. Vždyť s tou ženskou pracuje v jedné firmě! Změnit místo by nebylo snadné, jeho pozice je dobře placená a všichni jsme rádi, že takovou má. Teď možná budu mít tři roky relativního klidu, jelikož Jana bude na mateřské, ale stejně se bojím, že na Pavla bude pořád tlačit, aby mě opustil.

Možná bych mu měla sbalit kufry a poslat ho za ní rovnou, ale nedokážu to. Chci bojovat za naši rodinu, kterou jsme si spolu vytvořili, a pořád věřím, že to může fungovat. Nebo jsem moc naivní? Má někdo z vás podobnou zkušenost?