Maliny
Kdo by nemiloval maliny. Vůně malin je snad tím nejlíbeznějším, co znám… Krásné červené až temně rudé lehce matné plody. Ty nás lákají svojí vůní i chutí od července do září.
Ale pozor, na zahrádku si můžete vysadit i maliník, který plodí maliny žluté.
Maliník roste stejně tak na zahrádkách jako v lese, v nížinách i na horských svazích. Lesní maliny mají údajně výraznější aroma, ale ani ty šlechtěné nejsou k zahození. Původem jsou z jižní Evropy, ale rychle se šířily do jiných zeměpisných šířek.
Voňavé pomazlení chuťových buněk
Z malin se připravují polévky, ovocné moučníky, kompoty, saláty, džemy a nepřekonatelná je malinová šťáva nebo sirup. Lze z nich vyrábět i víno či likéry – ale není to skoro hřích?
Plody obsahují 6-13% sacharidů (hlavně fruktózu, glukózu a méně sacharózu), pak 6% pektinů, celulózu, až 2% organických kyselin (hlavně citronovou), kyselinu salicylovou. Dále ve 100 g malin najdeme až 44 mg vitamínu C (zajímavé je, že listy obsahují až 300 mg vitamínu C), dále provitamín A, vitamín B2, PP, biotin, bioflavonoidy, soli železa, mědi, draslíku, vápníku a fosforu.
Léčivé maliny
Pro svůj obsah vitamínu A jsou dobré na oči a v čínské medicíně jsou využívány při šerosleposti a poruchách zraku. Obsah rutinu – vitamínu P navíc zpevňuje krevní vlásečnice a zlepšuje zásobování živinami. Též jsou používány jako prostředek k zastavení silného menstruačního krvácení.
Obsah ovocných kyselin spolu se semeny má dobrý vliv na vyprazdňování střev. Působí močopudně, působí i při revmatismu. Užívají se při chudokrevnosti pro obsah železa a mědi.
Mají odvodňující účinky.
Kyselina salicylová je zodpovědná za lidový recept, kdy jsou maliny doporučovány na snižování horečky.
Zdroj: údaje o obsahu látek v malinách:
Lánská, Žilák: Jedlé rostliny z přírody (aventinun, 2006)
