Talent ve znamení prsatice a potížisty

Ano, talentů je v naší zemi i v té sousední opravdu celá hromada. Ale vymyslet takové číslo, které bude nad ostatními čnít do výše a porotu zaujme, je už podstatně těžší. Pokud tedy soutěžící nepatří do řad vynikajících tanečníků nebo zpěváků, pak nezbývá než zapnout bujnou fantazii na plné obrátky a vymyslet něco, co ještě ani ve Vegas neviděli. A že tam už viděli ledacos! A tak se před porotou prostřídali jak žongléři, tak parta chlapů skákající přes švihadla, tak i týpek, který jezdil na „jednokole“ a přitom hrál na kytaru. Návštěvou z vesmíru pak byla parta dívek říkající si Muchomůrky v téměř kosmických úborech, které porota hned z úvodu odepisovala. Jaké bylo jejich překvapení, když vyšvihly skvělou světelnou show. Martin byl z jejich umění v takovém transu, že z něj vypadlo pouze: „Já chci vaše houby! Já chci na vaší planetu!“

O hlášky celkově v tomto díle nebyla nouze. Takový pan Roman, který sám tvořil uskupení Revival Bad Boys Blues přejmenoval Jara Slávika na Slávu, ujistil porotu i diváky v hledišti, že nemají dostatečný buňky na vnímání muziky a všechny poučil, že hudba 80. let je nová a rozhodně má budoucnost. Samostatnou kapitolou pak byli travestité. Pravda, neupírám chlapům jejich touhy vyzkoušet si jaké to je být ženou, ani neodsuzuju nikoho, kdo si tímto přivydělává vystupováním po barech, ba dokonce věřím, že se to celé řadě lidí skutečně moc líbí, ale nejsem si úplně jistá, jestli je dobré přiběhnout na podium před Lucku Bílou, která si je moc dobře vědoma toho, že i ona sama je často terčem nápodoby a předvést ne příliš dobře ztvárněnou píseň od některé z jejích kolegyň, která ve finále vyzní spíše jako výsměch. Myslím, že šance na úspěch v tomto případě byla úplně nulová. Stejně jako pána – ženy, který pobíhal po podiu v dámských šatech a stačil při změnách jejich barev prozradit kouzlo, díky němuž v minulém díle jeden kouzelník okouzlil celé divadlo.

Za sebe říkám, že tímto bychom asi v Las Vegas nikoho neohromili, stejně jako by asi nikdo nevyrazil na českou kapelu napodobující, byť výborně, Španělské rytmy nebo hudbu Afrických domorodců. Nápaditost a neobyčejnost jsou slova, která celá řada uchazečů ve svém slovníku rozhodně nemá.

Co takový pan Patrovič? Vzpomínáte ještě na minulou řadu? Na arogantní jednání a následné výhružky žalobou celé televizi? Ani ve snu by mě nenapadlo, že by je opravdu splnil. Ale taky se přiznám, že jsem se na jeho vystoupení moc těšila. Jeho hlášení hned v úvodu, že je nevyvětráno a jak má tedy kvalitně zpívat předpovídala dobrou zábavu. Jedno velké bezvýznamné plus má u mě Martin Dejdar, který se nenechal vyprovokovat k hádkám a krásně jednoduchým způsobem z něj udělal úplného blbce, v čemž zdárně pokračovali i moderátoři v zákulisí. A kdyby vám snad jeho vystoupení uniklo, pak vězte, že o nic nepřicházíte, porota ho totiž poslala do dalšího kola.

Naproti tomu, některým se nedostatek fantazie a nápaditosti vytknout skutečně nedá. Taková majitelka striptýzového klubu z Ameriky má skutečně netradiční talent. Svým poprsím dokáže rozbíjet plechovky, melouny i dlaždičky. Martin, který si na ty neuvěřitelné balony, co před sebou valila, mohl sáhnout, se nechal později slyšet, že se mu zdálo, že je má něčím vyztužené. A pak, babo, raď, je to podvod, nebo opravdu dokáže někdo bezbolestně mydlit ňadry do věcí? Au, au, au. A zapomenout nesmím ani na skromnou paní Stanislavovou, která se mile usmívala, přiznala ohromnou trému a pak zazpívala hlasem takovým, že posadila na zadek komplet celé divadlo. Tedy přesněji řečeno všechny zvedla ze židlí.

Jediné, co jsem nedokázala úplně přesně zařadit, byl klaun Bertík. Jeho vystoupení mi přišlo milé, ale tak do mateřské školky! Co vám? Kdo vás zaujal a kdo naopak vůbec ne? Kdo má podle vás šanci na úspěch?