Recenze: Zrození Planety opic
Od další filmové verze nápadu spisovatele Pierra Boulleho, která by převyprávěla, co se stalo, když byl Charlton Heston ve vesmíru, nikdo radši moc nečekal. A pak se z ní stal jeden z hitů letošního léta. Proč? Přečtěte si následující recenzi.
Na začátku to nevypadalo jako moc dobrý nápad. Myšlenku z novely Pierra Boulleho už filmaři vytěžili tolikrát, že poslední verze Tima Burtona už víc lidí otravovala než bavila. Proč tedy znovu další převyprávění, jak si lidstvo nechalo převálcovat inteligentními lidoopy, když navíc každý ví, k jakému konci se takový příběh bude vyvíjet?
Ale v podstatě neznámý režisér Rupert Wyatt, který má za sebou jenom jedno britské vězeňské drama, dokázal z filmu, co mohl být snadno dalším příkladem vyčerpanosti Hollywoodu, udělat temnou zábavnou akci. A donutit nás, abychom sledovali apokalypsu lidstva a fandili u toho opicím.
Jak jim taky nefandit, když kromě pohledného sympatického vědce Jamese Franca, jeho veterinární přítelkyně a senilního otce se v této verzi současného San Francisca setkáváme hlavně se sobci, kruťasi a prospěcháři. A to i ten hodný ale naivně idealistický páníček Franco se o něco víc než je správné míchal do přírodních zákonů a svým vědeckými pokusy způsobil, že šimpanzí mládě zvané Caesar získalo tak ohromující inteligenci.
Kdo by taky nefandil opicím, když Caeser tak připomíná dospívajícího potomka, akorát k tomu disponuje roztomilostí domácího mazlíčka. Navíc díky tomu, že ho podobně jako Gluma nebo King Konga přehrával v obleku snímajícím pohyb Andy Serkis, má nepopiratelné charisma a dokonalou mimiku, akorát trochu moc očividně digitální.
Klíčová dávka emocí, kterou sem výkon Serkise a technologie performance-capture vnesl, pak dostatečně vyváží i nedostatky příběhu, jenž se nevyznačuje velkou originalitou ani důvěryhodností. Formulky apokalyptických thrillerů osvěžuje i temný podtón filmu a myšlenky o revolučním právu porobených a ubližovaných bytostí, z nichž musí být radikální ochránci zvířat nadšení. Novozélandské studio WETA proslavené Pánem prstenů se tu zase ukázalo jak specialista na triky. Režisér Wyatt se zase představil jako specialista na tempo a napětí. Efektivnější a zábavnější agitku proti pokusům na zvířatech si nedokážu představit.
Co mě dostalo:
jak i takový zdánlivě vyčerpaný námět může pořád bavit
další schopný britský režisér v Hollywoodu
vtipné jemné odkazy na původní Planetu opic
relativně komplexní postava Jamese Franca
kolik je ve filmu emocí, hlavně díky tomu, že Andy Serkis opět skvěle zahrál opici
temné podtóny a nevnucující se kritika zacházení se zvířaty
roztomilost lidoopů
Co mi vadilo:
Freida Pinto, která vypadá jako panenka a taky tak uměle hraje
určité nelogičnosti nijak výjimečného scénáře
že Tom Felton dostal roli zákeřného spratka, který se podobá Draco Malfoyovi
zavádějící název – v tomto filmu se Planeta opic ještě nezrodí
že je přece jenom pořád vidět, že Caesar je digitálně upravený
pár sentimentálních scén
jak moc prozrazuje z děje trailer
Rise of the Planet of Apes, USA 2011, 105 minut. Režie Rupert Wyatt, hrají James Franco, Andy Serkis, Freida Pinto, John Lithgow, Brian Cox, Tom Felton, David Oyelowo, David Hewlett. Premiéra 11. 8. 2011.
Hodnocení: 75 %
