Recenze: Počátek

Christopher Nolan rád přemítá o tom, jaká jsou filmy magie a zvláštní realita. S mistry kouzel film spojil v Dokonalém triku, teď přišly na řadu sny. Jeho Počátek je sen taky mnoha filmových fanoušků, čekajících na tenhle blockbuster v zatím nijak výrazné sezóně jako na osvěžující bouřku po dlouhém vedru. Původní nápad zrál deset let, naštěstí po Temném rytíři se Nolan dostal do pozice, kdy s ním chtějí pracovat všichni (proto ta úctyhodná hvězdná sestava) a kdy dostane důvěru a peníze, aby natočil, co chce – třeba velkorozpočtový inteligentní sci-fi thriller.

Kdybych to brala z pohledu blockbusterů, tak musím Počátku vestoje tleskat za to, že díky finančnímu úspěchu, který se právě zhmotňuje v amerických kinech, může podobně jako Matrix zavést novou módu. A že snad vzniknou další velkolepé akce, které mají mozek a předpokládají, že ho mají i diváci. Počátek je sci-fi o lidech, co vstupují do snů, aby v nich kradli nebo v tomto případě do nich vložili myšlenku. A dokážou vyvolat i sen ve snu.

Sny mají vlastní zákonitosti a v Nolanově hlavě vypadají velmi cool. Ulice Paříže se tu skládají na sebe jako v papírové skládačce, akční scény se odehrávají i ve stavu beztíže, na ulici znenadání všechno vybuchuje… Ve snech se může stát cokoliv a hranice představivosti nemusí mít limity. I když hranice té Nolanovy se i přes vynikající triky poněkud omezené zdají, možná z důvodu přehlednosti. Sice nás jako ve snu hodí rovnou do děje, ale pak to zase všechno docela dlouho vysvětluje.

Já osobně se po Počátku nemohla ubránit menšímu zklamání, které jsem si na sebe seslala tím, že jsem film automaticky srovnávala s předchozím Nolanovým dílem. Po Temném rytíři už mi totiž ani cool a profi natočený spektákl s několika dechberoucími nápady, koncentrací mých oblíbených herců a vizáží, která se dá nejlíp popsat anglickým slovem „mindblowing”, k dokonalosti nestačí. Zatímco v Rytíři Nolan mistrně spojoval víc dějů odehrávaných současně v jednu překvapivou scénu, tady přeskakuje mezi všemi realitami jen proto, aby nám připomněl, kolik jich je. Zatímco v Rytíři všemu vládl pokušitel Joker v brilantním podání Heatha Ledgera, tady Leonardo DiCaprio hraje stín své postavy z Prokletého ostrova (vdovce s tendencí (ze)šílet) a ve stínu je i jeho zásadní konflikt, jestli propadnout iluzím.

Oproti noční můře Temného rytíře je Počátek docela bezpečným snem, poměrně přehledným (když dáváte pozor), víc o stylu než o obsahu, obdivuhodný, ale moc chladný na to, aby mě pohltit a já ho pak vyhlašovala jako film roku. Ale v něčem přece jenom nad Temným rytířem vede – tím vtipným posledním záběrem, kterým nás Nolan probudí ještě do jiné reality, reality kinosálu.

Co mě dostalo:

poslední záběr a nenápadné úvahy, kolik mají sny a filmy společného
pařížská skládanka
přestřelka v hroutícím se hotelu a scény, kde Levitt levituje
počáteční skok do děje
obsazení – zvlášť Tom Hardy, Joseph Gordon-Levitt a Cillian Murphy
zákonitosti snových realit
kvalita triků
dunivý hudební motiv Hanse Zimmera

Co mě štvalo:

málo přesvědčivý Leonardo DiCaprio
Nolanovo prolínání dějů tentokrát neohromí
málo překvapení
že se ve snech Nolan ještě víc neodvázal
že zábavně složitá mozaika dá dohromady poměrně jednoduché myšlenky
hodně vysvětlování v první půlce

Celkové hodnocení: 80 %

Inception, USA/UK 2010, 148 minut. Režie Christopher Nolan, hrají Leonardo DiCaprio, Marion Cotillard, Joseph Gordon-Levitt, Ellen Page, Ken Watanabe, Cillian Murphy, Tom Hardy, Dileep Rao, Michael Caine, Tom Berenger. Premiéra 22. 7. 2010.

Aneta K. je studentkou FAMU a redaktorkou na Prochlapa.cz. Má dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!