Recenze: Odnikud někam

Když natočila svůj druhý film Ztraceno v překladu, svět poznal, že dcera režiséra Kmotrů Francise Forda Coppoly nepodělila jenom slavné jméno, ale i talent. Oficiálně potvrzený nominací na Oscara za režii (kterou Akademie moc ženám nedává) a celou soškou za scénář.

Čím víc dalších filmů Coppola ale točí, tím víc je taky jasné, že se pořád zajímá o jedno téma, nejspíš jí osobně hodně blízké jako dítěti ze slavné rodiny. O téma celebrity ztracené, znuděné nebo jinak odcizené od skutečnosti, která v jejích filmech vypadá jako mírně surrealistické absurdno.

V debutu Smrt panen tragické královny předměstí nedokázaly zapadnout do obyčejné středoškolské každodennosti. V Marii Antoinettě se mladinká šlechtična vyrovnávala s životem na královském dvoře. V Ztraceno v překladu se jeden postarší herec a jedna mladá manželka zaneprázdněného fotografa našli v cizotě Tokia. Tady se zase život mění zhýčkanému herci Johnnymu, pod vlivem jeho jedenáctileté dcery. Z bezcílnosti jeho povrchní existence, jasně symbolizované hned úvodní scénou rychlé  jízdy v kruhu, dospěje k pocitu, že by konečně nechtěl každého zklamat tím, jaký je hajzl. Proto Odnikud někam.

Ne že by Coppola ztratila svůj cit pro melancholickou poetickou atmosféru, kde se nic moc zdánlivě neděje. Luxus Beverly Hills ovšem není to samé jako cizota neznámé země. Aspoň na chvíli se Johnny taky podívá do zahraničí. Do Itálie, na premiéru svého filmu, a splní tam své povinnosti v absurdním mediálním kolotoči, jehož kritika patří k těm nejzábavnějším minutám jinak líně plynoucího filmu. Dost scén z Ameriky ale trvá zbytečně dlouho.

Navíc jsme tohle všechno už viděly a lépe, s lepšími herci a lepším scénářem. Jednou Coppola dokázala, že když se její smutní křehcí hrdinové pokoušeli překonat prázdnotu svých životů, bolelo to i nás. Johnnyho prázdnota rozmazleného ztraceného spratka je trochu moc… prázdná.

Co mě dostalo:
jak se do hlavní role hodí Stephen Dorff, i když ji nehraje tak dobře jako Bill Murray ve Ztraceno v překladu
scény z italské premiéry
poetická nálada
že tentokrát český distributor vymyslel název, který filmu padne lépe než ten původní

Co mi vadilo:
že Sofia Coppola točí pořád to samé
že to není tak dobré jako Ztraceno v překladu, s nímž má film až moc společného

Somewhere, USA 2010, 98 minut. Režie Sofia Coppola, hrají Stephen Dorff, Elle Fanning, Chris Pontius, Laura Ramsey, Laura Chiatti. Premiéra 14. 4. 2011.

Hodnocení: 60 %