Robert Sedláček je v českém filmovém rybníku nenápadnou rybou, ale s těmi nápady, co má, by si rozhodně zasloužil být větší celebritou. Kritici na jeho kvality vesměs přišli hned a velebí každý jeho film od Pravidel lží po Muže v říji. Že ho ještě masově neobjevili diváci, protože jeho snímky nemají velké hvězdy a velkou reklamu, je jejich škoda.
Na Sedláčkových filmech je pořád vidět, že se na ně těžko sháněly peníze, v důsledku čehož mají takový ne zrovna atraktivní šmrnc poloamatérského videa. Viz trailer, po němž jsem se bála, že komedie o filmovém štábu natáčejícím po republice různé kuriozity (např. chlápka, co se protahuje squashovou pálkou nebo co umí pod vodou vypít pivo), bude plná chtěnosti a upocenosti. O to víc jsem se pak ale u ní bavila, s výjimkou míst, kdy tempo narušují chvíle vyčkávání a babrání v depresích hlavního hrdiny.
Sedláček, který si píše i scénář, je mistr hlášek, a co je důležitější, je to také mistr hořkého humoru, sebeironie a satiry. Jeho postavy jsou trapné – ale záměrně. Hlavní hrdinové sice ohrnují nos nad všemi úchyly a blázny, kteří si je dychtivě zvou domů, aby jim předvedli, kvůli jaké blbosti se cítí výjimeční (třeba že mají nasbíráno hodně čtyřlístků), ani sami filmaři ale svou existenci moc nezvládají. Zvlášť kameraman s milostnými problémy, náklonností k alkoholu a demoličními návaly či věčně zpruzený režisér v tvůrčí krizi s diktátorskými sklony.
Největší z Čechů má svá známá jména – Igora Bareše, Marka Taclíka, Davida Švehlíka, Aňu Geislerovou, Jana Hřebejka a dokonce i Wabiho Daňka, přičemž poslední dva tu jsou sami za sebe. Nicméně většina ze známých se tu objeví na pár scén; na jménech tenhle film fakt nestojí. Nemusí.
Ti čtyři, co tu jsou pořád, jsou oni filmaři, v čele s režisérem a produkční, týmem, jejichž snímky velebí kritika, ale ignorují diváci. Což připomíná i Sedláčkovu situaci. Jeho novinku očividně ovlivnil život; je to vidět na jejím neokázalém, dokumentárním rázu a na tom, že její osamělí loseři působí uvěřitelně. Vznikl skromný, ne moc náročný, ale nijak hloupý film o Česku a Češích. Což bych řekla je u nás téma pro každého.
Co mě dostalo:
jak je to nečekaně vtipné
satira na společnost i na filmařinu
spousta bizarních rekordů
postava Simony Babčákové
přesvědčivost a každodennost
současná česká komedie, která není trapná ani o ničem
Co mě znechutilo:
nepovedený trailer, který od filmu spíš odstrašuje
výpadky z tempa
že Jaroslav Plesl zase hraje pasivně agresivního tyrana
očividný nedostatek peněz
Celkové hodnocení: 80 %
Největší z Čechů, ČR 2010, 100 minut. Režie Robert Sedláček, hrají Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Johana Švarcová, Igor Bareš, Aňa Geislerová, Jan Hřebejk, Marek Taclík, David Švehlík.
Aneta K. je studentkou FAMU a redaktorkou na Prochlapa.cz. Má dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!