Recenze: Muži, kteří nenávidí ženy
Filmová adaptace švédského knižního bestselleru o brutálních vraždách a jedné živočišné punkerce přichází i do našich kin. Něco víc než slušnou drsnější krimi ovšem nečekejte.
Tzv. Millenium trilogii dneska čte skoro každý, nebo to tak aspoň vypadá podle všech těch nekonečných rezervací v knihovně. Já jsem zatím životním dílem Stiega Larssona několikrát listovala na letišti, ale dokud od první knížky neodtrhne moje kamarádka svého přítele, tak se k ní nedostanu, abych mohla sama posoudit, jestli to je opravdu kniha, u níž je šest set stran málo. Všem, kdo jste na tom podobně jako já nebo kdo prostě jenom máte rádi drsné detektivky, tak přichází vhod filmová adaptace prvního dílu, ve švédštině i češtině zvaná Muži, kteří nenávidí ženy (v angličtině se tenhle díl jmenuje Dívka s dračím tetováním). Tedy teoreticky přichází vhod.
Na domácím, tzn. švédském zpracování je tak očividně vidět, že jde o adaptaci knížky, až to vadí. Trvá dvě a půl hodiny, je tu víc motivů, než unese, zbytečně dlouhý úvod do děje a pořád málo času to všechno pořádně popsat a prožít. Kromě zajímavé ústřední dvojice se zde vyskytují až trapně schematické postavy (slizký opatrovník) či charaktery s nedostatečnou motivací.
Nejvíc samozřejmě zaujme hackerka Lisbeth Salander, nejen proto, že ji dobře hraje Noomi Rapaco (to jsou jména, co?), ale také díky tomu, že je to výrazně jiná, potetovaná a opiercingovaná drsňačka s anime účesem, co skrývá své vlastní velké tragické tajemství, které nám doufejme vyjeví další díly. Jednička vypráví o pátrání Lisbeth a novináře Mikaela po krásně blondýnce Harriet s fascinujícím úsměvem (aspoň pro mě), která zmizela před 40 lety. Postupné odhalování stop, jež představují zrnité zvětšené staré fotografie (něco, co mi vždycky nažene hrůzu) a fotky hnusných brutálních vražd (něco, co mi vždycky nadzvedne žaludek), je opravdu napínavé a hlavně díky tomu se dá na těch 152 minut docela zabavit.
Celkově ve mně ale zůstala pachuť nedotaženosti. Některé věci jsou zbytečně uspěchané nebo nelogicky opuštěné, což se týká i jednoho určujícího důkazu, který sice přivedl na stopu vraha mě, nikoliv však amatérské detektivy. A pokaždé mě frustruje, když pak musím sledovat, jak se hrdinové slepě ženou do pasti. Některé věci jsou zase zbytečně natažené. Pokud v knize mají být i zajímavé podtóny vypovídající něco o Švédsku a tamějších mužích, co nenávidí ženy, z filmu zůstala jenom cool, pomalá, drsnější detektivka o sexuálních zločinech.
Jestliže se pověsti o americkém remaku v režii Davida Finchera potvrdí, tentokrát budu ráda. Obzvlášť Fincher by z takového bohatého materiálu mohl udělat film, jaký si tak úspěšná kniha opravdu zaslouží.
Co mě dostalo:
výkony ústředního dua
nepřehlédnutelnost a nezničitelnost Lisbeth Salander
fotka ztracené Harriet
napínavé sbírání důkazů
švédština
Co mě naštvalo:
dlouhý začátek
opatrovník-perverzák
nepříjemné scény znásilnění
jasnou stopu, které si pátrající nepochopitelně nevšimnou
Män som hatar kvinnor, Švédsko 2009, 152 minut. Režie Niels Arden Oplev, hrají Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Sven-Bertil Taube, Peter Haber, Lena Endre. Premiéra 1. 7. 2010.
Celkové hodnocení: 60 %
Aneta K. je studentkou FAMU a redaktorkou na Prochlapa.cz. Má dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!
